UZLÍČEK EMOCÍ.

6. listopadu 2011 v 11:52 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Chystám se darovat vám tímto článkem uzlíček svých emocí... Bojte se, nebude to příjemné!
Co se Milého týče, nevím, na čem jsem. Ne, že by to někoho z Vás zajímalo, ale... Jakoby mi na jednu stranu chtěl hrozně ublížit a na druhou se se mnou chtěl přátelit, jako s nikým. Občas mám dokonce pocit, jako by mě chtěl zpět... Ale to si nejspíš jen namlouvám.
Na jednu stranu bych si nafackovala, na druhou stranu to všechno naprosto chápu a říkám si, že je to pochopitelné. Na jednu stranu bych mu odpustila, ale druhá strana namítá, že je to neodpustitelné. Jedna strana ho miluje a chce zpátky, druhá je ta rozumnější a ví, že jakýkoli kontakt s ním bolí, takže se mu snaží vyhýbat.
Netuším, co mám dělat, takže se snižuji k poradě s mými nejlepšími kamarádkami. S nikým jiným o něm také nemluvím... Je to příliš riskantní a také celkem vzato ponižující. Ale ani oni mi moc dobře neporadí... Jednak mi každý radí něco jiného, protože má na situaci svůj názor, ale také si nakonec vždy řeknu, že je to moje věc, můj problém a také si ho musím já sama vyřešit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Takže jsem v takovém začarovaném kruhu. Probíhá to zhruba takto: odmítnutí - slzy - smíření se - obnova - naděje - namlouvání si - odmítnutí - ... A znovu a znovu mě zraňuje.

http://LOVE; by weheartit.com

Škola se vyvíjí víc než zákeřně. Nikdo z profesorů evidentně nehodlá brát na vědomí, že mám hlavu plnou starostí a nemám právě náladu na řešení problémů jejich předmětů. Ještě víc se to komplikuje tím, že si každý z profesorů myslí, že se musíme nejvíc věnovat právě tomu jeho předmětu a domnívá se, že nikdo jiný nám nedává složité referáty, haldy domácích úkolů, ba dokonce ani testy. Tudíž nám každý z nich ochotně nabalí spoustu věcí, které máme řešit ve svém volném čase "místo vysedávání u počítače".
Jelikož jsem do školního roku nevykročila zrovna pravačkou a začátkem testového období si všechny průměry pěkně pohnojila, musím se činit. Potřebuju si opravit alespoň pět předmětů, abych byla jakž takž nespokojená se svými výsledky. Abyste rozuměli, další stupeň spokojenosti je "naprosto zoufalá a rvoucí si vlasy", ten momentálně přetrvává. Naštěstí se chystám zůstat u nás, na milovaném gymplíku, takže se nemusím snažit o "samé jedničky" kvůli přijímačkám.

Nepřetržitě mě překvapuje, jak se mění můj osobní vztah k určitým osobám. Například s L.G. jsem nikdy nevycházela zrovna nejlépe, protože její náladovost byla donebevolající, a teď jakoby se z černé přeměnila na bílou. Je neustále ochotná vyslechnout si mé trápení, co se týče Milého a pokaždé mi nějak rozumně poradí.
Naopak, H.V. mě zklamala! Chová se teď jako rozmazlený spratek, hraje si na velkou dámu, které se musí všichni podřídit a které si musí každý nadbíhat, protože potřebuje její velmi vratkou náklonost. Naštěstí jsem jí to přestala tolerovat a vsadila si na přátelství s jinými, které mi nyní záhadně začíná vycházet bez větších komplikací. Její chování je naprosto hloupé, nevyvážené a směšné! Ale ať si se mnou klidně vede válku, kterou neopětuji, mě to nevadí, mám své životní jistoty a přátele, kteří mě v tom nenechají, ale může si být jistá, že já s bílou vlajkou nepřijdu! Nepotřebuji ji k životu a vůbec by neměla počítat s tím, že se jí začnu omlouvat. Ach nikoli, ona dluží omluvu mě!
T.K. je naprosté zlatíčko! Podržela mě a stále mě drží. Stejně tak L´. Od něj bych to měla očekávat nejméně, protože sama jsem se na něj (pod vlivem H.V., ale můžu si za to sama!) vykašlala, když byl ve stejné situaci. Ale očividně se mi nechce mstít, což jen dokazuje, že všechny H.V. vize jsou neplatné a dají se prohlásit za stoprocentní blbost! Doufám, že budu mít možnost mu to vrátit, a to si piště, že jí tentokrát využiji!

Názorové rozpoložení lidí v mém věku je udivující. Jako bych byla někde úplně jinde. Žila jiným světem. Protože tolik lidí řeší věci, které už jsou vyřešeny a věci, které by měli řešit raději zanedbávají. Připadá mi to nelogické, ale když myslí... Doufám, že někdy dospějí ke stejným názorům, jako já, protože jsem přesvědčena, že mé názory jsou správné a jsem s nimi spokojená.
To mě asi jako jediné drží nad hladinou - mé názorové jistoty. Na nic nejsem tak pyšná, jako na své myšlenkové uspořádání. Jistě, asi se chvástám, ale je to tak! Občas si sice pustím pusu na špacír, aniž bych přemýšlela nad tím, jestli je vhodné říct právě toto zrovna této osobě, ale jinak...
To je asi moje největší slabina... Mluvím s každým, jako by byl můj přítel. Říkám mu všechno naprosto upřímně. A pak na to doplácím!
Jsem zkrátka naivní!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama