Prosinec 2011

Nejistá

31. prosince 2011 v 19:33 | Kimberly B. |  Rýmované cosi
Tak tohle, co jsem našla, když jsem se prohrabávala svým již neaktivním profilem na Literu, je už pěkně stará vykopávka. Na druhou stranu - byla to etapa mého života, kterou bych si chtěla zapamatovat, tak si jí uložím tady.


Nejistá.
Nejistá jsem,
o lásce přemítám jen.

Poslední dobou,
tak krásná zdá se mi.
Vezmu ji s sebou,
po cestě napříč zeměmi.

Nejistá jsem,
vždyť je tak vratká,
jako štěstí pomíjivá.
Proto nechávám si
otevřená zadní vrátka,
ač je to vlastnost pokrytecká.

Černým fixem
srdce na lavici kreslím.
Budiž pro ostatní poselstvím!
Však jsem,
a dokazuji to všem ostatním,
láskou překypujícím oslovstvím.


Tak buďte taky láskou překypující oslovství
a čmárejte na lavici fixem
a hlavně! proboha neposlouchejte mé rady! ;)
Nevím, o čem mluvím!


Jiná, čili úplně stejná.

28. prosince 2011 v 18:09 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Jsem dost zvláštní osoba.
Jedna moje kamarádka, o které si vzhledem k času, který jsme spolu strávily, dovoluji říct, že je má kamarádka, tvrdí, že jsem rozený filozof. Já o tom velmi pochybuji. Jednak jsem, myslím, poměrně skromná osoba (vím, sdělení se svým obsahem příliš nekoresponduje), ale hlavně si myslím, že přemýšlím příliš málo. Kolikrát už jsem otevřela pusu a kolikrát z ní vylétlo něco, čeho jsem později litovala? Mnohokrát.
Netroufám si tvrdit, že jsem jiná, nebo originální, protože prohlásit o sobě v dnešní době něco takového, samo o sobě vypovídá, jak neoriginální a všední jste. Myslím, že každý, kdo něco takového vyvěsí na internet (a nesejde na tom, zda na facebook nebo blog), jako by sám o sobě tvrdil pravý opak. Ve chvilkách, kdy tato pyšná sdělení na internetu objevím, mám chuť smát se. Já vím, je to tak kruté, ale stejně.
To samé, jakmile zahlédnu slovíčko "divná" v položce, která má neznalcům upřesnit, kdo nebo co jsi. Když o něčem říkám, že to takové je, myslím tím, že si doopravdy myslím, že to takové je a ne, že si nemyslím, že to takové je, ale chci, aby mi ostatní mé tvrzení vyvraceli. (Pokud jste tuto větu pochopili na první pokus, máte u mě malé, lež bezvýznamné plus! ;) )
Tak, to by byl důvod, proč nesnáším, když si někdo dá na facebooku profilovou fotku, ke které dá popisek "hnusná" nebo "divná" a pak se sáhodlouze hádá s jinou osobou o tom, jestli vypadá dobře nebo ne. A daleko víc mě deprimuje, když mi to pořád bliká v upozorněních, nebo když se mi fotka s komentáři opakovaně objevuje na hlavní stránce. To mám chuť napsat k ní komentář, který by sděloval něco jako: "Blbečci, přestaňte se hádat! Stejně všichni víme, že X chce, aby jí někdo dokazoval, jak strašně jí to na fotce sluší, protože si myslí, že jí to tam sluší a ne, že ne!"
Prosím, přestaňme se přetvařovat! Stejně to všichni děláte proto, že si chcete "nabalit" (btw, to slovo nesnáším, ale právě proto se k té situaci hodí) někoho k sobě do "vztahu na facebooku", nebo proto, že jste nepochopili pointu, chcete být cool a tak bezhlavě děláte to, co všichni ostatní. Pro ty první mám skvělé doporučení - zkuste si počkat, až vyrostete a pak porozumíte tomu, co je vztah a budete vědět, že pravý přítel si vás najde (nebo vy jeho, ale rozhodně ne na facebooku díky "hnusné" fotce). Pro ty druhé - přestaňte plout po proudu, jako mrtvé ryby a začněte používat mozek!

Také poslední dobou začínám být alergická na "bisexuální" lidi na internetu.
Ne, že by mi vadila bisexualita sama o sobě, ale připadá mi, že lidé (především mladé adolescentní slečny) ji akorát využívají, aby se zviditelnily, protože jsou "jiné". Možná soudím špatně, ale myslím, že většina z nich (netvrdím, že všichni) bude za pár let plně heterosexuální. A říkejte si, co chcete.
Existuje spousta možností, jak se zviditelnit. Stačí mít talent a trochu se snažit! Občas se dokonce stačí jenom trochu snažit. A občas prostě stačí být sama (nebo sám) sebou. Ale problém je v tom, že to trvá...
Každá růže musí vyrůst, aby byla krásná. Každý musí čekat osmnáct let na své osmnácté narozeniny. Prostě to vždycky chce čas! Ale pak jsou tu zrychlováky. Líčidla, která Vás během čtvrt hodiny s pomocí trochy šikovnosti udělají starší. Hnojiva, díky kterým růže porostou rychleji. Nebo bisexualita, která Vás zviditelní.
Příklad! Jedna slečna si založí blog a návštěvnost, tím pádem i sledovanost a komentáře nějak hasnou... Dá si do menu boxu, že je bisexuálně (případně homosexuálně) orientovaná a on se vždycky najde někdo, komu bude připadat zajímavé číst deník bisexuálky. Deník, který bude jinak úplně prachobyčejný, ale bude psaný bisexuálkou, což se jentak nevidí.
Lidé vyhledávají jiné, cizí, exotické. Vždyť se podívejte - jezdíme do cizích zemí kvůli objevení cizokrajného, exotického. Logicky tedy bude mít blog heterosexuální slečny s deníkem menší sledovanost, než blog bisexuální slečny se stejným deníkem. Bisexualita prostě není tak obyčejná. Ať už je společnost sebemodernější, tolerance jiné sexuální orientace je mladá a zcela ne stoprocentní.
A oč je pro slečny výhodnější biseualita oproti homosexualitě? Za pár let, až si to rozmyslí, můžou prohlásit, že se prostě spletly, aniž by to vypadalo hloupě.

Jen chci dodat, že je to nepotvrzená teorie a nemyslím si, že všichni bisexuálové se chtějí zveřejnit. Věřím, že někteří to tak cítí a chápu to.
Nejsem nijak zaujatá oproti jinak orientovaným lidem!!! Jen mi vadí slečny, které si nasazují druhou masku kvůli zviditelnění se.

Na tržišti u jmelí.

26. prosince 2011 v 19:12 | Kimberly B. |  Krátké příběhy
Tato patlanice byla stvořena na Téma týdne.
Velké držky, nechť své mluvidlo drží zavřené!


Jako by nestačilo, že jsem pendlovala mezi knihovnou, lékárnou a trafikou! Ještě jsem musela lítat po obchoďáku jako naprostej šílenec a schánět dárky k Vánocům. Elišce baret, o kterém už dlouhou dobu básní. Markétě ten duhovej deštník, kterej se jí tak strašně líbil. Mámě dám poukaz na dvou denní all inclusive lázně. Peťanovi to pošmrdlátko na jeho BMW.
Jediný dárek, se kterým si nevím rady, je ten pro Ondru. Známe a scházíme se teprve dva měsíce, takže naprosto nemám šajn, kterou barvu, vůni, nebo značku má rád. Zatím se oba pohybujeme ve stavu blažené zamilovanosti a takové prkotiny, jako jsou třeba Vánoce a dárky od Ježíška, naprosto neřešíme.
Jenomže já teď stojím uprostřed obchoďáku jako tvrdý y a netuším, kam bych vlezla, abych našla něco, co bude vyhovující.
Asi musí bejt fakt divný, když tu takhle stojím, uprostřed víru všech těch uspěchanejch lidí... Jo, měla bych se někam hnout!
Rozhodla jsem se, že vlezu do nejbližšího obchodu s oblečením.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že jsem v části obchodu, kde se prodává dámské zboží. Vyrazila jsem tedy směrem k eskalátoru a nechala se pomalým pohybem vyvézt nahoru.
Vybaflo na mě oddělení s oblečením, které Ondra stoprocentně nenosil. Samé bodce, nebo maskáče...
Spěšně jsem se vydala k dalšímu obchodu. Tentokráte to byl obchod s pánskými vůněmi.
Že mě to nenapadlo! Parfém můžu vybrat podle svého gusta. Nějak se do jeho vkusu snad trefím! Když bude vonět mě, jistě bude vonět i jemu. A já husa bych dárek hledala v oddělení kabelek!
No jo, ale není vůně příliš klišé? Přeci jen ji dostane k Vánocům každý druhý...
Usoudila jsem, že lepší dárek bych mohla hledat do aleluja, takže se po parfumerii přecejenom rozhlédnu.
Nikdy jsem neměla příliš velký zájem ve vůních, ale tyto mě doopravdy zaujaly! Každá byla velmi jemná, ale zároveň značně osobitá. Nedokázala jsem pojmenovat, čemu se vůně podobala, ale rozhodně byla velmi sexy!
Co je to za blbost? Jak může být vůně sexy?! ...Ale jo, může!
Nakonec jsem vybrala nějakou, která se jmenovala "Shadow spirit". Voněla opravdu impozantně a perfektně mi k Ondrově osobnosti seděla! Jenom ta cena!
No co, tak se trochu rozšoupnem! Sice jsme spolu chvíli, ale...
Zaplatila jsem za vůni, nechala si jí dát do stylové značkové taštičky a vyrazila z obchodu s pocitem naplnění. Byla jsem spokojená sama se sebou, že jsem vybrala něco tak... nadpozemského.
Ano, to je přesně to slovo, které jsem tak dlouho hledala! Ta vůně je tak nadpozemská!
Vyšla jsem z obchodního domu a po celém těle mi naskočila husí kůže. Venku byla zima a já na sobě neměla zimní bundu. Dokonce i své nové rukavice, které jsem si pořídila za pakatel, ale byly moc hezké, jsem dneska zapomněla doma. Za to bych si nafackovala!
Očima jsem hledala nejbližší hodiny, aby mi prozradily, za jak dlouho mi pojede autobus domů.
Až za tři čtvrtě hodiny?! A co tu teď budu dělat? Všechny dárky už mám koupený a žádní příbuzní, ani kámoši na dohled...
Pohledem jsem zabloudila na blízké vánoční tržiště. Nápis "SVAŘENÉ VÍNO" mě v kombinaci s krásnými ručními výrobky upoutal tak, že jsem se tím směrem málem vydala. Ale v hlavě jsem měla dilema!
Jít tak a klepat se zimou, nebo jít zpátky do obchoďáku a neriskovat nachlazení? Na druhou stranu, co budu dělat v obchoďáku? Všechny obchůdky jsem si už beztak prošla! Ale co na tržišti? No jasně, že ty ruční výrobky! Navíc, zahřeje mě ten svařák...
Bitvu, kterou v mé hlavě sváděl obchoďák s tržištěm, nakonec vyhrály trhy a já se nadšeně vydala jejich směrem.
Nejprve jsem zamířila ke stánku se svařákem, protože u něj nebyla fronta, a navíc mi byla zima. Když jsem konečně dostala, co jsem požadovala, vyrazila jsem k ručně varáběným šperkům, kde mě zaujaly především náušnice s pestrobarevnými skleněnými kuličkami. Zaujatě jsem si je prohlížela, takže jsem si nevšimla, že si někdo zaujatě prohlíží mě.
Mojí pozornost přilákal hluk od stánku, kde prodávali jmelí. Nějaký, evidentně podnapilý, chlápek se tam sprostě hádal s prodavačkou.
"Na co mi jako... škyt ...bude jmelí... škyt ...když Vánoce sou stejně na hovno!" křičel na stánkařku.
"To doopravdy netuším, pane. Ale jděte to prosím rozebírat někam jinak, odháníte mi zákazníky!" obrátila se na něj prodavačka slušně.
To mě donutilo zamyslet se! Co by byly Vánoce bez stromečku? Nic. Bez kapra? O něco víc, ale přeci nic. A co teprve bez lásky a polibku pod jmelím? Už vůbec nic!

- - -

Vím, že to s Tématem týdne nemá příliš mnoho společného, ale buďte prosím shovívaví! :) Popadla mě povídkářská nálada a takhle nějak to vzniklo...
Je to ta ze slabších a kratších, tak jí třeba ignorujte! ;)

#1 Cinkání zvonku - Ježíšek je tady!

25. prosince 2011 v 16:52 | Kimberly B. |  Tisíce zamilování si hodných věcí
Ačkoli někteří lidé tvrdí, že obelhávat děti Ježíškem není správné, já s tím nesouhlasím. Vlastně nevidím jediný důvod, proč by to nemělo být správné!
Že se děti budou zlobit, až zjistí, že Ježíšek neexistuje? No a co? Nakonec jim stejně dojde, že dětské nadšení, těšení se a i ta drobná nervozita jsou něco speciálního, co k Vánocům prostě patří! Vylepšuje je to! Jednak mají rodiče co dělat, aby Ježíška utajili (ale i stvořili v dětské mysli!) a navíc - děti z toho budou mít zážitky a vzpomínky na celý život. Rozhodně to jejich dětství a prožitky z Vánoc daleko spíš vylepší, než zhorší.
Že se tím podporuje dětská naivita? No a? Jistě, podporuje, ale na tom já nevidím nic špatného! Když můžou být naivní dospělí, tak proč ne děti?
Ať už to odůvodníte jakkoli, nejpravděpodobněji nebudu souhlasit!
Děti se mají těšit na Ježíška, mají být napjatí, co jim přinese a nemají se už od útlého dětství stresovat s nakupováním dárků. Podle mě to tak má být! Ne proto, že se to tak dělá (tohle odůvodnění, mimochodem, nesnáším), ale proto, že děti jsou potom šťastnější.

Moc dobře si pamatuji, jak pokaždé, když se za dveřmi rozezvoněl zvoneček, jsem zahodila vidličku i nůž, vykašlala se na rybu a běžela ke dveřím. Potom jsem se zarazila, počkala jsem, až rodiče dožvýkají sousto a až tatínek vleze za dveře, abych náhodou Ježíška nevyplašila. Když se vrátil k nám a řekl, že Ježíšek už je pryč a můžeme se jít podívat na dárky, vyjekla jsem nadšením, prorazila si cestu okolo tatínka, vrazila do pokoje se stromkem,...
Oněměla jsem úžasem a zírala na stromeček, jako na svátost Boží. Po chvilce, když jsem se probrala z kómatu, jsem vyběhla vstříc stromku a vrhla se na dárky.
V těch chvílích jsem byla bezmezně šťastná a tsojím si za tím, že každé dítě by bylo.

Ostatně, i letos, když se rozezvučel zvoneček mě něco pošimralo na břiše.

Šťastné a veselé!; by weheartit.com

Krátké shrnutí posledních dní.

21. prosince 2011 v 20:11 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Vím, že jsem se již vyjádřila k tématu týdne, které zní "Václav Havel", ale myslím si, že mám k tomu ještě pár řádek navíc, co říct. Měla jsem nutkání, přečíst si několik dalších článků a zároveň názorů, co si o tom lidé myslí. Sice jsem tušila, že z toho nejspíš nebudu mít radost, ale přece jsem se odhodlala a vrhla se na to... No, vrhla se na první tři články, které mě nesmírně šokovaly, rozčilily a zároveň udivily! Buď jsem ta blbá já, nebo už nevím.
Každá, s prominutím, hloupá husa (ano, četla jsem jen články od děvčat. Nechtěla jsem tím nějak diskriminovat hochy, ale na blog.cz je prostě převaha blogů, které vedou adminky...) psala o tom, že byl super, odvážný a udělal pro nás mnoho (což se bezpochyby dočetla v nějakých novinách, nebo slyšela ve zprávách. Moje skepse mi nedovoluje uvěřit, že by na to ony slečny měly názor...), ale zároveň, že jim strašně vadí, že máme tři dny smutek! Promiňte mi, ale kdyby jste si ho cenily, tak by pro Vás tři dny nemohly znamenat jakoukoli překážku! Jistě, taky mi to narušilo jisté plány a zpočátku jsem z toho nebyla nadšená, ale na druhou stranu jsem si uvědomila, že vzdát tomuto pánovi úctu má přecejen větší význam, než oblbovat spolužáky na sále školy.
Lidi, vzpamatujte se!

Piano; by weheartit.com

Nemám ráda náladové lidi. A mám tu smůlu, že moje spolužačka a zároveň jedna z nejlepších přítelkyní kamarádky, vedle které mimochodem sedím v lavici, je jeden z nejnáladovějších a nejprotivnějších lidí, které jsem kdy potkala. Obzvlášť má v oblibě křičet na mě a urážet mě před celou třídou, když zrovna nesouhlasí s mým názorem. Žel Bohu jsem ten typ člověka, který svůj názor rád vyjadřuje na veřejnosti, takže chvilek, kdy být na mě hnusná, má habaďůru.
A také bohužel nežiju v americkém filmu, takže nepřispěchá žádný krásný kluk na bílém koni (nebo černé nablýskané motorce) a nezachrání mě. Dokonce ani již zmíněná "spolusedící" se mě nikdy nezastala, ačkoli to já dělám běžně. Možná po ní chci moc, nebo si jenom možná vybírám špatné kamarády... Zbytek třídy se samozřejmě v mém trapasu vyžívá, takže šance na záchranu je mizivá a jednoho dne nejspíš pojdu ponížením. Tupluje to i fakt, že jsem hrdý lev.
Ne, příště se jí zaručeně postavím a také jí nakrásno, bez ohledu na to, že to sleduje celá třída, vmetu do tváře, jak náladová husa ona sama je. Doufám, že se bude cítit alespoň dvakrát více poníženě a nic už si potom nezkusí.

Bon soir!
mademoseille Kimberly Bobbliex

Pár řádek pro Václava Havla!

19. prosince 2011 v 16:59 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Vážený pane Havle!
Abych řekla pravdu, nikdy jsem o Vás příliš nepřemýtala. Vždy bylo, je a doufám, že i bude všeobecně známou informací, že pro český národ jste toho učinil a vytrpěl mnoho. To jsem také pokaždé brala jako jistou informaci a uznávala Vás. Nikdy mě ale nenapadlo, zamyslet se nad tím, kdo jste vlastně byl. Ba dokonce ani nad tím, po čem jste toužil!
Myslím, si, že o člověku nejvíc vypovídají právě jeho nejtajnější a nejskrytější tužby. Co by bylo Vaším nejvroucnějším, posledním přáním?
Ač se příliš neorientuji ve Vašem životě, (možná, že za to může i doba mého narození - pozn.: ach ano, jistě jsem se narodila do špatné doby :/) dokonce Vás ani osobně neznám, takže jistě nemám nejmenší právo Vás i Vaše činy soudit, tak si myslím, že by to bylo něco šlechetného. Přál byste si něco, co by přesně odpovídalo mým představám o tom, jaký Václav Havel byl!
Nemyslím si, že byste si, jako, jak se domnívám, jistě většina veřejně "profláklých" osobností, přál nejnovější model Ferrari, dům na Floridě, či mnoho peněz. Považuji Vás za velmi inteligentního člověka, tudíž myslím, že by Vám bylo jasné, že pro Vás už tyto drahé věci nemají žádnou cenu a Vaší rodině trápení ani život neusnadní. Jak by také mohlo drahé nablýskané červené auto znamenat víc než láska? Jak by mohlo něco tak povrchního a hloupého utišit stesk a smutek z Vašeho skonání?
Jsem z hloubi své duše přesvědčena, že byste si přál něco veklého. Ať už by to bylo sebepošetilejší, určitě byste tím mínil mnoho dobrého pro ostatní lidi. A nemyslím si, že bych Vám mohla zazlívat, kdybyste si přál něco dobrého pro svou rodinu, či své blízké. Možná něco, co by zmenšilo jejich trápení.
Jak jsem již řekla, neznám Vás, takže naprosto netuším, zda to, co zde zveřejňuji má nějaký pravdivý základ. Avšak já Vás vždy viděla jako hrdinu a proto, když se vžiji do Vaší kůže, přeji si aby všechna lidská trápení způsobená hloupostí, majetností, sebestředností a dalšími lidskými zlozvyky, byla zažehnána. Jelikož jste byl bezespory velký odpůrce koministického režimu, tak i jemu byste určitě přál co nejbližší konec.
Zkrátka a dobře si myslím, že Vaše tužby by neskrývaly nic podlého, ani příliš sobeckého, takže bychom Vás všichni měli uznávat, tolerovat a oplakávat. Především ti, kdo Vás na veřejnosti haní, by se nad sebou měli zamyslet a popřemýšlet o tom, zda je lepší ten člověk, který si přeje pro ostatní lidi dobré, nebo ten, kdo se snaží o věci, které nikdo není schopen zařídit, protože to prostě nejde. Ačkoli nemám ráda toto zdůvodnění, musel byste být Superman, abyste zvládl zařídit rovnoměrné podmínky pro všechny obyvatele Světa. A mezi námi, ani spravedlivé by to nebylo!

Václav Havel; by weheartit.com

Jelikož toto je (první, ale hlavně) poslední dopis pro Vás, ráda bych Vám vzkázala, že si Vás nesmírně vážíme!
Stejně, (ba možná i víc) jako Češi byli na svůj národ hrdí, když uspěli naši hokejisti, nebo když Petra Kvitová vyhrála Wimbledon, tak jsou na svůj národ hrdí, když se jakýkoli cizinec jen slůvkem zmíní o Vás. Kdo by se nám divil?
Přála bych si, abyste viděl, kolik poprasku Vaše smrt vyvolala. Ne snad, abyste tím trpěl, ale spíš, abyste viděl, pro klik lidí jste tolik znamenal!
Vaše fotka zaplnila hlaní zprávu ve většině novin po celém světě. Pochybuji, že by i v těch nejzapadlejších koutcích světa neznali jméno Václav Havel. Jste totiž symbolem chrabrosti, rozumu, kreativity a vytrvalosti v jednom!
Nesmírně Vás obdivuji!

R.I.P. Václave Havle!; by weheartit.com

Thousands of lovely things

13. prosince 2011 v 17:19 | Kimberly B. |  Tisíce zamilování si hodných věcí
Znáte blog Tísíc věcí, co mě serou, nebo některý jemu podobný?
Pokud ne, určitě se na něj podívejte, nápad je to jistě zajímavý... Ale pro ujasnění - je to blog, na kterém autor článků vypisuje věci, které nemá rád, neboli ty, které ho serou.

Na základě této myšlenky mě napadlo, že bych se zde mohla zkusit pustit do něčeho podobného. Ale nechci si ničit ani ty poslední zbytky optimismu, ba naopak, chci je posílit, takže budu psát o věcech, které mám ráda.
Také bych nerada skončila s psaním recenzí (vím, že to poslední dobou flákám, ale stejně...), takže to zavedu pouze jako doplňující projekt. Pojmenovala jsem ho Thousands of lovely things. Thousands (neboli tisíce), protože nevím, kolik přesně těch věcí bude, takže bych nerada dávala číslici sto, nebo tisíc, či jim podobné. Svazují mě a nemám to ráda!
Uvidíme, třeba se toho chytím a vydrží mi to dlouho! ;)

Be yourself; by weheartit.com

Vánoce už neklepou, ale buší na dveře.

11. prosince 2011 v 16:46 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Ještě nemám ani polovinu dárků, taková jsem obluda...
Jasně, mám tak nějak (až na výjimky) vymyšleno, co komu koupím. A teď už jenom vylézt z domu v palčácích, teplých ponožkách a té krásné nové béžové čapce, mimochodem :D, a koupit to.
Letos stoprocentně nemůžu říct, že mám "peněz jako šlupek", ale na druhou stranu na tom nejsem tak bídně, jako loni. To jsem byla žebrák s dobrým srdcem, který se prodá ostatním. Dobrá, dramatizuji to.
Ale mám problém. Potřebovala bych sehnat nějaký pěkný dárek pro jednu kamarádku, která je taková... náročná. No, ona není ani tak moc náročná, jako já jsem nekreativní, co se týče dárků pro ni. To je totiž dilema, které řeším pokaždé. Víte, ona je takový ten typ člověka, který vše, co chce, má nebo bude mít. A jestli ne, rozhodně Vám o tom neřekne. Navíc má dost osobitý vkus a já nikdy nevím, zda ji svým dárkem potěším. Ať se snažím, jak se snažím, nikdy nenajdu nic dostatečně vkusného, jedinečného a zároveň elegantního tak akorát pro ni.
Takže, pokud byste měli na očku nebo na mysli nějaký okatý dáreček, tak mě klidně upozorněte! ;)

Present; by weheartit.com

Mám takové podivné, střídavě náladové období.
...A k tomu ještě nutkání všude plivat nějaké smajlíky. To je krize, děti!
Ale já vím, kdo a co za to může! Nejprve, za smajlíky jednoznačně fejsbuk. To je děleno dé sem, děleno dé dé tam... A za náladovost si můžu sama. Společně s (už) minimálním vlivem Třeťáka, kterého jsem konečně začala pouštět z hlavy. A společně s ním odchází i smutek, depky a žárlivost. Tradá! Zazvonil zvonec, pohádky je konec.
Ne, ale teď vážně, děti! Moje nejlepší kamarádka mi neustále leze na nervy. A ani za to nemůže... Je na mě tak hodná, vždycky mě ve všem podržela a vždycky mi pomohla, a já jí to takhle hnusně oplácím! Normálně jí házím klacky pod nohy! Jsem nevděčná a kolikrát bych si sama nafackovala.

Moulin Rouge! - El tango de Roxanne
~ Tohle video (a klidně i film Moulin Rouge, je totiž také užasný :)) si určitě alespoň jednou zhlédněte! Já sama z něj (myslím tím z videa) mám velmi zvláštní pocit! Pokaždé mi z něj běhá mráz po zádech... Choreografie je uchvacující, zpěv dechberoucí a celkový dojem je zkrátka spektakulární!
Sálá z toho neuvěřitelná vášeň, láska a žárlivost. Nádhera! Dala bych pět hvězdiček :D

Potom mi také každý statečný jinoch, i každé chrabré děvče musí držet palce! Budu totiž psát scénář pro naši třídní scénku na VŠ.
Určitě se u toho zase hlavní "akční" rivalové (a především rivalky) poštěkají. A já na beton budu mezi nimi! Vždyť nás znám... Ani bych nechtěla, ale já jsem prostě ten typ člověka, který když má na něco názor, nevydrží být zticha a musí ho najust říct!
Ááááchjo! :D

btw, Pečte a jezte cukroví, ať si nepřipadám jako šrotovač! :D