Únor 2012

30 day book challenge

26. února 2012 v 20:11 | Kimberly B. |  Óda na knihu
Netvrdím, že napíšu článek na všechna témata... Ani náhodou. Ale některá mě hodně zaujala. A vzhledem k tomu, že poslední dobou nějak nemám slinu na psaní, tak to bude vítané oživení blogu, ne? :)
Více informací na blogu Kacennnky.



~ Day 01: Oblíbená kniha
~ Day 02: Neoblíbená kniha
~ Day 03: Kniha, která tě rozesměje
~ Day 04: Kniha, která tě rozbrečí
~ Day 05: Kniha, ve které bys chtěl/a žít
~ Day 06: Oblíbená YA kniha
~ Day 07: Kniha, ze které umíš recitovat/ citovat
~ Day 08: Kniha, která tě děsí
~ Day 09: Kniha, ze které ti je špatně
~ Day 10: Kniha, která změnila tvůj život
~ Day 11: Kniha od tvého oblíbeného autora
~ Day 12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život
~ Day 13: Kniha, jejíž hlavní postava je ti nejvíce podobná
~ Day 14: Kniha, jejíž hlavní postavu by sis chtěl/a vzít
~ Day 15: První kniha, kterou si přečetl/a jako dítě
~ Day 16: Nejdelší kniha, jako jsi kdy četl/a
~ Day 17: Nejkratší kniha, kterou jsi kdy četl/a
~ Day 18: Kniha, kterou máš rád/a, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
~ Day 19: Kniha, která tě změnila
~ Day 20: Knihu, kterou jsi nejvíc krát četl/a
~ Day 21: Oblíbená obrázková kniha z dětství
~ Day 22: Kniha, kterou se chystáš číst
~ Day 23: Kniha, o které říkáš, že jsi ji četl/a, ale není to pravda
~ Day 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
~ Day 25: Oblíbená kniha, kterou jsi četl/a ve škole
~ Day 26: Oblíbená non-fikce
~ Day 27: Oblíbená fikce
~ Day 28: Kniha, kterou jsi naposledy četl/a
~ Day 29: Kniha, kterou právě čteš
~ Day 30: Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetl/a

Kdybych byla jako oni, byla bych šťastná?

18. února 2012 v 16:10 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Nemám ráda to sdělení "Jsem jiná...", případně "Jsem divná...". Už jenom toto tvrzení v dnešní době totiž o člověku vypovídá zhruba to, že je stejný, jako většina těch ostatních. Každý se chce lišit. Ne každý to umí. Každopádně, podle mě "být jiný" neznamená napsat to o sobě a šup - jsem jiná. Tak lehké to nebude, přátelé! Na to musíte mít parádní kopec odvahy a několik sad špuntů do uší, aby Vám bylo jedno, kdo co tvrdí.

Vlastně nemám ráda nic, co se líbí té kůl většině. Mám "př.:"! :D Když všichni začali milovat Justina Biebera, já ho nenáviděla a pomlouvala. Ale teď když už ho mnohem víc lidí pomlouvá, jsem se ho začala zastávat. Nedělám to naschvál! Vážně ne. Ale asi to mám nějak podvědomě zafixovaný, nebo co...

A vůbec, mám tak nějak zvláštní pocit, že já asi opravdu jsem jiná, než ostatní... Nebo je to možná jen touha nebýt taková, jako jsou ostatní. Nevím. Ale kolikrát už jsem se topila v hrncích čaje za večerních depresí s myšlenkou, že mi nikdo nerozumí? Kolikrát jsem se divila nad reakcemi mé kamarádky, o které jsem byla přesvědčená, že mi rozumí, ale odpověď tvrdila něco jiného? Kolikrát jsem děkovala Bohu za to, že jsem dostatečně inteligentní na to, abych na facebook nedávala milióny fotek před zrcadlem s vyšpulenou pusou, okomentovaných slovy: "MucQ! LowísQuYu váFf!"?

Asi nejsem jiná. Ale, díkybohu, nejsem úplně všední. Nebo si to aspoň o sobě myslím, což už může být považováno za úspěch, vzhledem k tomu, že si nemyslím, že jsem "vážně mucQ♥", ne?

Ať už tak, či tak, za svou "jinakost" si tvrdě platím. Vsadila bych se, že máte v okolí alespoň jednoho člověka, který když pohlédne na někoho, kdo na první pohled není všední (jako třeba já), poznamená: "Ježiši!" nebo něco na ten způsob a potom začne z plna hrdla pomlouvat. A určitě potom máte okolo sebe dost nedostatečně svérázných lidí, kteří se buď přidají k pomlouvání, nebo alespoň zbaběle mlčí, protože se nechtějí stát dalším terčem pomluv, což by se velmi pravděpodobně stalo, kdyby se opovážili vzdorovat. Aspoň já mám okolo sebe habaděj takových lidí. A to jsou denní překážky, se kterými se musím vyrovnávat.

Musím uznat, že dříve mi to dělalo dost velké potíže. Jsem totiž od přírody možná až moc citlivý člověk, který si hned všechno bere (to mám asi po babičce). Ale teď už se nad tím nepozastavuji. Když jsem dostatečně vyspalá i najedená a nejsem zrovna v "porozchodové" fázi života, jsem tedy v dobré náladě, dokonce se pomluvám i směji. Nedávno jsem měla i den, kdy jsem vyloženě provokovala největší drbnu ze třídy. Jasně, že jsem si tím přímo koledovala o pomluvy, které o mě teď kolují, ale byl to prostě protest.

Ale pak jsou tu, bohužel, i dny, kdy nejsem dobře vyspalá, najedená, nebo v "porozchodové" fázi života. Nebo taky třeba všechno najednou. A to si tak říkám - co by bylo, kdybych nebyla jiná? Nebo, chceme-li se vyhnout tomu ošemetnému slovu "jiná", co by bylo, kdybych byla jako oni?

Byla bych šťastná, kdybych žila v naivním přesvědčení, že se nutně musím oblékat pouze do nejnovějších triček z NewYorkeru, nebo Gateu? Bavilo by mě dělat fotky "zeshora", nebo před zrcadlem? Uspokojilo by mě přesvědčování lidí na facebooku o tom, že "ta fotka je ale vážně strašně ošklivá", přestože si to nemyslím? Bavilo by mě řešit po odpoledních, jaký make-up zvolit zítra k tomu novému tričku? Nevadilo by mi, že v konečném důsledku jsem pouze součást stáda?

Asi dojdu ke zvláštnímu a nečekanému závěru, ale kdybych skutečně byla jedna ze stáda, nevadilo by mi to. Byla bych šťastná, že jsem jako všichni ostatní, protože všichni ostatní by na tom byli stejně. Všichni "moji lidé" by ostatní přesvědčovali o své originalitě žijíc v zahořklé nejedinečnosti. Byla bych zaslepená, ale nevadilo by mi to. Protože přesně takhle se všichni ve stádu chovají.

Naštěstí ale nejsem součást stáda. Naštěstí vidím, že být součástí stáda není takové, jaké si všechny ovce myslí, že to je. Jsem vlk-vegetarián. Jsem od nich oddělená plotem, protože se bojí, že bych jim ublížila. Jsou zaslepeni, nevidí že jsem vegetarián. Koukám na ně zpoza té ohrady a vidím i věci, které uvnitř nikdo z nich nevidí. Nekoukají na sebe totiž shora. To já stojím na kopci.

Několik zajímavých kousků

18. února 2012 v 13:51 | Kimberly B. |  Továrna na estetično
Nemám ráda označení "móda". Představím si pod ním časopisy jako VOGUE, které vřele nesnáším; módní policii hodnotící něco, co jí vůbec nepřísluší a nanynky z Krásná.cz. Ne! To nicméně neznamená, že jsem suchar, který nemá rád kreativní lidi, kteří se umí hezky oblékat. Ba naopak. Jen jsem si svou módu pro sebe pojmenovala "estetičnem".
A když už vedu tento blog tak nějak o mě, říkám si, že byste možná mohli aspoň trochu nahlédnout do mého vkusu. Dobrá, také nemám zrovna "psací" období a nechci, aby to tu leželo ladem... Navíc to také bude pro mě přehledný seznam věcí, které koupit. :D
Prostě a jednoduše - v tomto článku najdete mé tipy na oblečení, které jse vyšmejdila tak různě na internetu.

ANONYMOUS, ACTA A DALŠÍ VĚCI, KTERÝM NEROZUMÍM...

10. února 2012 v 19:10 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Jsem jenom mladý, nerozvážný, nezodpovědný, nechápavý a hloupý puberťák. Ale přesto se svěřuji celému internetovému světu se svými hloupými názory. Naštěstí mě všichni tak nějak ignorují a já zatím žiju, neukamenována.
Ale to jsem prostě já. O všemožných i nemožných věcech přemýšlí každý z nás. Nicméně, ne každý z nás dá svůj názor najevo. Bohužel také myslím, že ne každý z nás si svůj názor tvoří sám. Je přeci mnohem jednodušší poslechnout si názor někoho (třeba většiny) a prostě ho okopírovat, napodobit, jak chcete... Škoda, že si radši zvolím těžkou, ale podle mého uvážení správnou cestu, místo té jednoduché, leč podle mě nesmyslné, či nesprávné. Pak si nemám stěžovat na svůj život!

ACTA. Z toho mála, co jsem vyčetla... Jakási dohoda, která (klidně mě opravte, poučte...) by měla chránit autorská práva umělců a jim podobným. Byla podepsána za podivných, utajených okolností a bez nějakého vyššího odsouhlasení veřejnosti. (Že by nespravedlnost? O.o) A, jak jsem stihla postřehnout, většině lidí se příliš nezamlouvá. Nejčastějšími argumenty jsou:
  1. omezování osobní svobody - Pro kontrolování, zda nemáte v počítači, nebo jinde doma nějaký nelegálně stažený program, či cokoli podobného, by se měly projíždět e-maily apod.
  2. samotné utajené podepsání dohody
  3. kdesi jsem četla, že někomu vadí i obyčejnost a nudnost internetu, která by nastala s podepsáním dohody.
Sama si nejsem úplně jistá, jestli tomu rozumím... Každopádně nemůžu najít nějaký článek, který by mi připadal dostatečně nezaujatý a z kterého bych tím pádem mohla odvodit nějaký svůj názor.
Prozatím můžu říct alespoň to, že se mi ACTA nelíbí. Vůbec se mi nelíbí, že to podepsali, aniž by to bylo odsouhlaseno větší skupinou lidí, než jakou to odsouhlaseno bylo. A nelíbí se mi, že bych na internet mohla dávat jenom své fotky.
Jistě, bylo by super, kdyby ode mě nikdo nic nemohl nakopčit, ale na druhou stranu... Nejsem profesionál, nemám nic extra kvality, takže se o to můžu hádat i bez ACTA.

Anonymous. Upřímně, děsí mě. Děsí mě jejich velká moc. Nemám nic proti jejich názorům, které momentálně prosazují. Právě naopak. Teď jde o to, jak moc je to relativní.
Odjakživa jsem paranoidní, ale podle mého je lepší paranoidně se obávat a dávat si pozor na to, co je vám sdělováno, než hned naivně uvěřit a později se nechat napálit. Kolikrát už bylo lidstvo naivní a uvěřilo tak neuvěřitelným padouchům, jako byl například Hitler, nebo Stalin? Nepotřebujeme třetí světovou! Potřebujeme jen moudré a obezřetné občanstvo, které si samo popřemýšlí o tom, co je správné a bude se tím řídit. A tím "co je správné" nemyslím, co je pro ně nejjednodušší, nejvýhodnější, nebo sobecky nejlepší. Myslím tím to, co je dobré nebo lepší pro všechny, ale z čeho je zároveň schopen vyjít i on sám. To je to správné!
Podívejte se na video... ;) Nemyslím si, že byla správná volba "Hitlera", ale to už je věc názoru. Kdyby to, co slibují doopravdy pomohli vyplnit (protože nakonec si lidstvo všechno stejně zařídí samo! A to nemyslím nijak špatně, kdo jiný, než my by to měl udělat?), nebo se alespoň snažili pomoct vyplnit, bylo by to skvělé. Úplně by to pokrylo mé představy o správném životě. Ale vždycky je nějaké ALE... Já si raději počkám! ;)


Nechci nikomu vnucovat svůj názor. A tento článek je prosicený mými názory. Nepopírám, že někoho může ovlvinit. Nenechte se!
Taky se ráda nechám poučit, nebo budu diskutovat! ;)

PROJEKTY

4. února 2012 v 15:18 | Kimberly B.
Thousands of lovely things » Znáte projekty, které se zabývají sepisováním seznamů věcí, které autor nenávidí? ToLT je obnovou, ovšem jaksi z opačné stránky věci. Proč si kazit den i blog zbytečně negativními články o věcech, které nenávidím, nebo které mi lezou na nervy? Raději ať to tu hýří pozitivní energií díky tomu, že se budeme zabívat věcmi, které jsou nám milé.
» druh: ze života Kimberly B.
» doba trvání: 13. prosince 2011 - nedokončeno
» počet aktualizací: 1
_______________________________________________________

Melodické melancholično » Projekt zabývající se mým hudebním (ne)vkusem. Obsahuje příspěvky plné hudby vybrané na určité téma, nebo čistě náhodně. Užijte si můj výběr a v konečné fázi ohodnoťte nejlepší píseň!
» druh:hudební výběr
» doba trvání: 15. října 2011 - nedokončeno
» počet aktualizací: -.-
_______________________________________________________


Bezejmenný » Projekt, který by si měl ověřit mé pisálkovské dovednosti. Zadání padesáti témat, na která do určitých termínů napíšu povídku. Poslední z povídek by měla být napsána do konce roku 2012 (btw, nikoli do konce světa ;)). Uvidíme, jestli u projektu dokážu vydržet!
» druh: povídky
» doba trvání: připravuje se
» počet aktualizací: -.-

OHNĚ VÁŠNÍ

1. února 2012 v 16:31 | Kimberly B. |  Rýmované cosi
Tak jsem přišla na závratnou věc! Jsem schopná složit nějakou kloudnější básničku až ve chvíli, kdy je moje dušička ztrápená. Už si nemůžu vybavit kdo, ale někdo tady na blogu psal, že si básničkami vylévá temnotu ze srdíčka. Jop, asi tak to bude.
Tohle dílko je ze včerejška.
Nevím proč, ale doma mám prostě depky. Ve škole jsem fajn, v pohodě, veselá,... Ale doma se topím a nikdo mě ne a ne zachránit. Jsem tu jako páté kolo u vozu! :/

Bannerek, či jak to nazvat (?) je mé skromné výroby. Komu se snad dělají chutě, nechť si je nechá zajít! ;P Trhám ruce, koušu a vraždím nosorožčím rohem. Hey! * pro zvětšení klikněte pravým tlačítkem myši a dejte "zobrazit obrázek". Pokud jste už jaksi "trolling", pak jenom *tu*.


Ohně vášní.
Jako hladina,
zčeřená odhozeným kamenem.
Ničí mě už jen ta představa.
Požírána jsem plamenem
ohně všech vášní lidských činů.
Bože, dej ať "špatná" nikdy nezahynu.

Jako krajina
tím žárlivým žárem zpustošená.
Upadám do temnoty.
Jak jen může slabá žena
hasit oheň, jímž sama plápolá?
Nemůže. Ať shoří! Nezbude ´ni mrtvola.