Březen 2012

Článek, nebo vlastně nic.

5. března 2012 v 22:16 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
by weheartit.com/imherebabyHey, guys! :D
Jsem jaksi, ehm, *in the mood*... Tento článek byste vůbec neměli brát vážně, protože (můžu to říct rovnou) bude stát za velké a po celé vesmírné prázdnotě roztáhlé nic.
Ale mám se fajn! Ačkoli ještě před třemi hodinami se mi hroutil život, teď si létám na obláčku z cukrové vaty. A mám chuť napsat skvělý článek. A super povídku. A na procházku venku se Včelkou. A na pokec s Bítlsandou.

Tákže. Let´s go, shall we? Tento týden mám jarní prázdniny a říkám si, že když už mám to volno, měla bych tedy něco zplodit a zveřejnit. Ne, měla bych toho zplodit moc! Jenomže...
Věc se má tak, že v sobotu tatíka chytl nějakej rapl, takže vypnul internet. No, a ten až dodnes zůstal v takovém stavu (internet i tatík). Navíc jsem jaksi neměla náladu na vymýšlení nějakých článků, které by měly hlavu a patu. A já si nedávno řekla, že všechny články na Bambuli budou mít nějakou hlavu a patu! Né, nebojte, tohle je ojedinělá výjimka. :D Je to vlastně moje chvilková slabost.
Nu, každopádně, dneska už internet běží. A doufám, že poběží i zítra, takže to nějak dám dohromady s tím projektem o knížkách! Ale, jak už bylo předpovězeno, na dny to asi hrát nebudu... :D Prostě třicet témat. Finish!

Today... Běhala jsem po hřišti pro malý caparty se Včelkou. Vytvářela jsem domácí cukrovou vatu na tom disneyovském přístrojku, který nám, dětem, daroval taťka. Seškrabovala jsem domácí cukrovou vatu z lustru. V záchvatu radosti jsem vběhla na fejsbůk a dozvěděla se nejnovější prázdninové drby. Zpovídala jsem Pařmenovou ohledně toho, co má s Třeťákem. Jenomže neřekla skoro nic. :D No nevadí, je to bejvalák, měl by mi být vy-víte-kde... Ale není.

A četla jsem Magazín "Ona dnes". Poslední dobou mu propadám častěji, než je zdrávo. Jenomže já za to nemohu! Mají tam skvělé fejetony! :D A těm já taky propadám víc, než je zdrávo. A taky hudbě od Adele. A celkově Adele. A Beatles (opět). A Klusovi. A Francii. A Paříži. A fancouzským písničkám. A takové té nadnášející a elegantní vatě, ve které se ocitám, když píšu dobré články. Tomu pocitu, že jsem víc, než pouhopouhé nic. Té snílkovsky nadnášející poezii, ve které si hraju se slovy. Té vůni kávy, ačkoli jsem žádnou nevařila. Té pisálkovštině.

by the way, Kdybych měla indiánské jméno, bylo by to "Ta, která lítá po bytě se špejlí v ruce a chytá vatu". :D
post scriptum, Asi něco udělám s tím "designem" tohohle blogu... Ta modrá mi leze na nervy! :D