Takový obyčejný neobyčejný pátek

18. března 2012 v 12:00 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Tak jsem taky jednou vyrazila za kulturou.
Ten můj gymplík se už pomalu tradičně každý rok zapojuje do projektu KMD. Nu, ono to vlastně ani není projekt, ale dejmetomu, že náš pan ředitel nám čtyřikrát do roka omluví nějakou tu zameškanou hodinu, protože vyrazíme do některého z pražských divadel. A to je, nutno podotknout, u našeho pana ředitele velký úspěch, protože on by si nás ve škole nejraději nechal i na Vánoce. Těžko říct, jestli tak nerad chodí domů, nebo má nás, studenty, tak v lásce, ale ředitelským volnem šetří permanentně. Nerada se sázím, ale v tomto případě bych klidně udělala výjimku - náš pan ředitel našetřil za ta léta učení tolik ředitelských voln, že bychom klidně mohli jeden školní rok proválet doma.
Ale dost už o jeho systémech "šéfování". Prostě jsme v pátek vyrazili do Divadla v Dlouhé. Nebudu Vám říkat, kde přesně v Praze to je, protože nevím. Nicméně, je to blízko Staromáku a taky Pařížské ulici (o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčila). Vyrazili jsme na představení Naši furianti, ale o tom snad až později. Co tomu předcházelo?

Ve čtvrtek večer jsem měla jakýsi výpadek, či co, protože jsem na divadlo zapomněla. Vzhledem k tomu, že se odjíždí rovnou ze školy by to, že jsem plánovala vyrazit v riflích a nějaké té sportovnější mikině, mohlo být problém. Ale jednou za život se mi osvědčilo, že jsem si založila ten fejsbůk a ukázalo se, že nebude úplně na nic, protože Ta zelená mi napsala, jestli si budu brát kabelku, nebo normální tašku do školy. Mě cvaklo a na furianty jsem si vzpomněla. Sláva, nazdar, fejsbůku!
Bylo asi deset večer a já jsem začala proštrachávat všechny skříně, které byly nadosah. V žádné z mých jsem nenašla nic, co by se do divadla hodilo (Už jsem se zmiňovala o tom, že můj vkus, alespoň co se týče oblékání, se rapidně mění?), takže jsem šla hrabat do mamčiné. Nu, a jako vždycky jsem tam něco našla. To "něco" mělo ale jeden karambol, a sice výstřih jako hrom. Vám by možná nedělalo problémy takový výstřih nosit, ale já se s nimi prostě nekamarádím. Člověk aby pořád kontroloval, jestli se náhodou moc nepředklání, nezaklání, stojí rovně, blábláblá. Prostě je nemám ráda. Nicméně jsem neměla moc možností na výběr, takže jsem brala, co bylo. Ale už dost o nudném oblékání...

V pátek ráno jsem samosebou zaspala. Nedělám z toho žádnou vědu, protože zaspávám asi tak během osmdesáti procent všech mých "pracovních" dnů za poslední dva roky. Mám totiž velmi specifický systém buzení... Na mobilu mám nastavené budíky v 6:00, 6:10, 6:15 a 6:18; plus mám ještě nastavený jedno buzení na "opravdovém" budíku, v 6:20. Když se naučíte tyto časy, už nebude problém zapamatovat si i systém buzení.
V 6:00 je to největší krvák, protože mě budí první budík. Samozřejmě se to pískání nedá vydržet, takže okamžitě doběhnu přes půl místnosti k mobilu, vypnu budík, mnohem rychleji sprintuji zase do postele, kde se zahrabu a spím vesele dál. Tedy až do šesti deseti, kdy mě budí další budík. Zde nastává cosi, co by se dalo nazvat systémovou vadou - v šest si totiž s sebou do postele vezmu i mobil, takže probuzení se během sprintu přes místnost jaksi selhává. Mobil si vesele típnu v posteli. A spím dál. A takhle to pokračuje až dokud nezazvoní ten "opravdový" budík. To už jsem jakž takž vzhůru a jenom ležím v posteli. Toto polehávání obvykle trvá do půl sedmé, kdy už si řeknu, že sakra nestíhám a konečně se tedy vzdám tepla pod peřinou.
Potom většinou následuje ranní hygiena, výběr oblečení, oblékání se, posedávání a koukání do blba (to jen v případě, že jsem šla pozdě spát :D), které mi zadělá na ještě větší skluz, krocení vlasů a občas nějaké to krášlení obličeje. Když už vypadám jako člověk, je většinou 7:18, což znamená, že E. čeká před mým domem, rozzlobená, a během mého příchodu k brance si klepe na sklíčko hodinek se slovy: "K., už jdeš zase pozdě!" Tato slova mě dokážou vždycky pěkně zvednout tlak, protože já se tak přemáhám, abych v půl sedmé vylezla z postele, a ona to není schopna ocenit! :D Po půl minutě mi dojde, jaký jsem matloň, omluvím se a běžíme na bus.
V autobuse čeká J., která jedné z nás drží místo na sedačce vedle ní. Když se obě nasoukáme do autobusu, J. začne vykládat o tom, co se jí včera přihodilo s koňmi. Zaplní tak celých osm minut, během kterých se náš autobus dobelhá do města, kde na malém kopečku sídlí ten náš gymplík. Naneštěstí pro všechny se stejně mizernou kondičkou, jako mám já, autobus staví na náměstí pod tím kopečkem, který se sice zvrchu zdá jako "kopeček", nicméně zespoda vypadá mnohem spíš jako hora. Ale zpět na náměstí...
Tam na mě čeká Bítlsanda, případně, když můj autobus dorazí dřív, já čekám na ni. Většinou vyrazíme do jedné z pekáren nebo samoobsluhy, kde si koupíme nějakou sváču. Občas i do papírnictví, protože potřebujeme sešit, náplňe do propisky, atd. Když máme všechno nakoupené, tak s velkým úsilím vyšlapeme ten kopeček-horu a dorazíme ke gymplu, u kterého nejdou otevřít dveře. :D Po cestě dost často potkáme Třeťáka, který mě těžce ignoruje. Tak ho ignoruju taky.
Potom si tedy odsedíme několik těch třičtvrtěhodin prokládaných přestávkami. Na tom není nic zajímavého, snad jen když máme dobře naladěného učitele, který rád dělá vtipné poznámky, to je potom ta hodina hned lepší. Nebo taky přestávky. Od září jsme si s Bítlsandou zavedly takový zvyk... No, zvyk není přesné označení, ale což. O přestávkch prostě pendlujeme po chodbách gymplu přičemž řešíme existenční otázky, vyhráváme Broukama, nebo si prostě povídáme.
Takhle nějak překousáme celý den. Tento pátek jsem já a mí KMDáci odcházela o deset minut dřív z chemie, abychom se před odjezdem do Prahy stihli najíst. K obědu bylo užnevímco, ale myslím, že zrovna v pátek to bylo stravitelné. Potom jsme s Tou zelenou, Potterofilkou a L. šly do šatny a před školu, kde se čekalo na autobus. Tam nás holky ze 3.A sjely kritickými pohledy, mě obzvlášť, a okomentovaly náš příchod slovy: "Ajéje, už to zase začíná..." No a co? Tak se umíme smát... Nejsme zakyslé, rádoby dospělé realistky bez špetky smylu pro humor. (Ano, hádáte správně, že je nemám moc v lásce.)
Třeťačky potom vášnivě začaly diskutovat o tom, jak si hrajeme na vyspělé a módu znalé dospělé dámy, ale přitom ničemu nerozumíme. Jak si myslíme, že jsme strašně nad věcí, ale nejsme. A blábláblá. Já jsem stála k nim nejblíž, takže jsem taky slyšela nejvíc. Myslím, že holky nic nepostřehly... Každopádně já jsem takový ten typ člověka, který ačkoliv prohlašuje, že je mu jedno, co si o něm kdo myslí, každá pomluva ho dost zasáhne. Tentokrát mě ale spíš rozesmála. Minule si stěžovaly, že se chováme jako pubertální děti, které se neumí ovládat. Takže teď nějak nevím, co se po mě chce - mám se chovat jako dospělá, aby mě zkritizovali za to, že se chovám jako dospělá, nebo se mám chovat jako dítě a být zkritizována za to, že jsem dítě? Dospěla jsem k názoru, že samy nevědí, co chtějí. :D

Neobyčejně krásné divadlo; by weheartit.com/annawisz
Překrásné divadlo v Krakowě || Red Hot Chili Peppers - Otherside

Po hodině a půl jízdy autobusem jsme dorazily do Prahy. Tam jsem se "vyklátila" na svých botách na podpatcích (kdo četl toto, ví ;D) a šla s holkama do Pařížské. Jop, vypadaly jsme přesně jako idioti. Koneckonců stále souhlasím s tím, že "V Pařížský vypadá jako blbeček každý, kdo nenakupuje v Pařížský..." Potom jsme se šly kouknout na Staromák a do Palladia na Mekáč a dorazily jsme do divadla v Dlouhé. To se uvnitř nějak rekonstruovalo, či co, protože tam bylo hrozně zaprášeno. Rychle jsme proběhly skrze oblaka prachu a se souhlasem profesorky jsme se šly usadit do hlediště. Já jsem seděla v páté řadě, sedadlo číslo třináct (mám to ale pamatováka! :D). Představení bylo skvělé. Nebo alespoň mě se líbilo... Je pravda, že holky si stěžovaly, že se nudí. Nebudu Vám vyprávět, o čem to bylo, kdo to chce vědět, nechť si zajede do Dlouhé.
Když jsme potom šly zpátky na autobus, moje nohy odumíraly. Doma jsem našla tři puchýře. Kdo mi teď zkusí šlápnout na malíček levé nohy, zahyne krutou smrtí! :D Ale stejně to byl skvělý den!


Tak, právě jste se překousali přes 64 řádků (ve wordu to mělo 99 :D), 1 359 slov a 7 885 znaků včetně mezer. Dobře vy! A pak, že mám nudný a nezajímavý život! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm | Web | 18. března 2012 v 19:45 | Reagovat

Wow, takový dlouhý článek:D Já bych jela do Prahy do divadla hned. Takhle... pokud v Brně něco stojí za houby tak je to většina představení. Ach jo, zase závidím:D Nás škola nepustí totálně nikam. To buzení mě dostalo, nějak takhle to mám já... budík na 6:15, ale stejně vstávám v sedm tak já nevím:D Celkem bych si chtěla přečíst o čem to divadlo bylo, nechceš tomu přece jenom věnovat nějaký článek? Já bych třeba strašně chtěla na Fame. Takový napůl muzikál o studentech herecké školy. Je to prý dokonalost:)
Jak já mám ráda tyto neobyčejné dny.

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 18. března 2012 v 20:26 | Reagovat

[1]: Jo, taky jsem v konečné fázi koukala, co jsem to zase spáchala. :D Pekelně dlouhé a nezáživné. No, náš pan ředitel... Vždyť víš. :D Taky jezdíme málokam. Tohle je hodně světlá výjimka. S tím článkem to promyslím, protože to představení bylo takové o něčem, o ničem. Dost komplikovaná zápletka, jestli mi rozumíš. Jako, líbilo se mi to, ale jestli bych to zvládla popsat, to těžko říct. Jo, Fame bych taky chtěla vidět! A Jesus Christ Superstar. A tak dál. :D
Nejlepší na Praze jsou stejně ty úchylové... :D Lepí se na mě, protože, jak už víš, jsem vyhublá žirafka... A to je sranda! "Do you speak English?" A už to jede. :D Navíc hned poznáš, že on teda Angličan rozhodně není. Asi bych se měla bát, ale když nás jde takový houf... Aspoň si procvičím angličtinu, žejo. :) :D

3 Jezurka | Web | 19. března 2012 v 13:56 | Reagovat

Důležité je, že sis ten den užila! A příště? Jedny rezervní boty na normální chození, ne?

4 Kimberly B. | E-mail | Web | 19. března 2012 v 16:57 | Reagovat

[3]: No, to nevím, jak by moje kabelčička přežila. Ale nějak to vykoumám! :)

5 modanasbavi | E-mail | Web | 19. března 2012 v 21:21 | Reagovat

Krásnej dessign, krása! Na mém NOVÉM blogu sháním grafičky,erdaktorky nebo jenom lidi který budou rádi chodit na můj (pozdějí náš) blog, koukni se prosím,klidně nechc koment:ú Budu ráda:)) P.S: Promiň za reklamu

6 Kimberly B. | E-mail | Web | 19. března 2012 v 21:46 | Reagovat

[5]: Protože podporuji začínající projekty, tvůj komentář nesmažu. Výjimka! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama