Duben 2012

Krutokrutá vytíženost

25. dubna 2012 v 20:17 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Když člověk nic nedělá, ani mu to nepřijde... Ale pak se to pomalu začne valit. A občas se to začne valit rychle, například teď. Panejo, jsem totálně vyždímaná! A to je teprve středa... Tento týden nám učitelé dávají zabrat. Nedivím se, je to prakticky poslední (teoreticky předposlední) týden v tomto roce, kdy se budeme nějak kloudně učit, ale to stejně nic nemění na tom, že už nemůžu.
Znáte to, to se příští pondělí jede do jižní Anglie, potom je teda volno-nevolno, písemné maturity, kdy se říďa snaží vyhnat ze školy co nejvíc lidí, aby byl klid, projektový týden, kdy jsme taky fuč, jede se na vodu (Vltava, heč! :D), ústní maturity, atakdál. Takže jsem už stihla (ne)naučit se děják (btw, totálně pohnojená písemka), předvést projev o nevěře (Víte vy vůbec, jak pitomé je jít první?), být v divadle na Ostře sledovaných vlacích sedačkou vždy buď před, nebo za Třeťákem, neudělat dva úkoly z ruštiny (Bóže, jak já nesnáším tuhle stupidní učitelku!), naučit se básničku na ruštinu, utěšovat kamarádku, která neudělala přijímačky, (ne)dočíst knížku na čtenářskou 'besedu', napsat čtenářský deník za jedno odpoledne, pomalu se zhroutit, udělat ze sebe blbce při fyzice (Díky, Cobaine, za rady! Máš to u mě! :-*), mluvit s Němkou anglicky, obdivovat její angličtinu, nechat se několikrát rozčilit do běla A., atakdál.
Pochybuji, že to někoho zajímá, ale dejmetomu, že se tímto snažím omluvit svou neaktivitu. Nesnáším články "Promiňte esbénka, já už zase budu psát" s mizernou diakritikou a hrubkami v jakékoliv gramatice. Takže tak. Máte to tu deníčkoidně v ich-formě. Heh!

A bude hůř! Už jsem Vám představovala svůj namlácený program? :D Máte ho hore... Každopádně, nebudu to svádět jen a pouze na nedostatek času. Projevuje se jakási pochybnost mé múzy. Nějak mi došly nápady. Asi se musím vypořádat nejprve s takzvanou realitou a potom se budu opět zdokonalovat ve psaní a tak. ;) Miss you, sweethearts! See you soon!

by weheartit.com/ansofiaa

post scriptum, Jsem mrcha, že se chci seznámit s Kubou? :)

Úchylárny jedné naivky

18. dubna 2012 v 21:01 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
O tom, že ten fejsbuk je vážně příšera. A že hrozí mě sežrat. A že nás všechny pomalu, ale jistě žere a žere a žere až nám nezbude nic. Jedno velké puf a jsme všichni v háji. Já vím, není nad optimismus! :D
A že já JSEM poslední dobou optimistická... Přišla jsem totiž na to, že když člověk chce, tak doopravdy zvládne cokoliv. Není to jen hloupá motivační fráze, jak se mnozí domnívají. Je to pravda. Já, kdysi krutopřísný pesimista a nic-neumílek s nohama pevně na zemi, hledám záminky pro smích, usmívám se na mladé slečny s kočárky a starší pány o holích, protože vím, jak to zlepší den. A na všem se snažím hledat to krásné. 'Ať už je takový, nebo klidně makový, tohle je na něm nejlepší!' (btw, těmi "jednoduchými" úvozovkami mě asi nakazil Nicholls :D) Je to mazec, jak to všechno má zpětnou vazbu a najednou se na vás ta maminka usměje taky.
Na druhou stranu jsou tu věci, které člověku zkříví tvář bolestí nejedenkrát. Například, když Bítlsanda ztratí veškerý elán do života, veškerou svoucnost, a začne mě 'nesnášet'. Nepřeháním, moc dobře si vzpomínám, jak si na budoucí paňčitelku ve školce stěžovala, že ji není schopná vystát, že ji asi nesnáší. A přitom se s ní o přestávce bavila. A tohle dělá mně. A mě to bolí u srdíčka...
Stejnětak mě zabolelo, když Princezna, které jsem takřka zadarmo odpustila, co mi provedla, odvětila, že jsem úchylná, že pořád akorát řeším Třeťáka a že to není ona, kdo se o něm začíná bavit. Ona se s ním zapletla, což jí samozřejmě zkazilo vztah. Klávesák se na ní naštval. Ona evidentně není schopna pochopit, že dokud se nevykašle na Třeťáka, Klávesák ji nepřestane nesnášet. A, mezi námi, pochybuji, že ji přestane nesnášet i tak... Ale omluvit se prostě musí! Já bych to tak udělala... Pryč s hrdostí, za hnusárny se lidé musí omluvit. Za tuhle chybu může totiž i ona, nejen Třeťák... Já jí odpustila (chyba, já vím... Teď už ano!), ale Klávesák, pokud ho odhaduji správně, to jen tak neudělá. Přiznejme si to konečně - moje 'kamarádka' je mrcha! :(

by weheartit.com/cobainmolly

Možná, že jsem vážně úchylná... Třeba dneska jsem s Pejskařkou vyrazila do 'lesíčka' a vzpomněla si na fotografie, které jsem zahlédla na výše zmiňovaném fejsbuku. Byli na nich septimáni v místním koupališti. Byl mezi nimi Třeťák. A mě popadla nějaká chvilková slabost, nostalgie, či bůhvíco, takže jsem se na to koupaliště prostě musela jít podívat. Řeknu Vám, byl tam binec! :D Byly tam zbytky cigaret (Říkala jsem už, že mezi nimi byl Třeťák? :D), jedno vajíčko, tak nějak napůl snězené a napůl nevím, utrhlý náramek, červená mašle mezi spadaným listím a sem tam střep od lahve piva.
Něco mnou chvilkově problesklo. Musela to být nostalgie. Nebo už jsem vážně citový masochista? Odhadla jsem podle fotografií, kde Třeťák seděl a sedla jsem si přesně na místo vedle něj. Musela jsem vypadat jako naprostý blázen. Když já prostě chci vysvětlení! Neumím něco opustit prostě jen tak... Ne, už mě to nebolí. Ale ano, když se náhodou potkají naše autobusy na zastávce a my na sebe koukáme přes dvě skla a nějaký ten vzduch, vím, že tam někde je. A... Nevím, ale vážně šíleně by mě zajímalo, jak by se ke mně teď choval. Po tom všem. Možná, že jsem vážně úchylná... Nebo se s ním možná jenom nikdy nebudu schopna rozloučit. Pomalu začínám věřit, že milovat se nepřestává... A ať už to zní jakkoliv hloupě, naivně, klišoidně, nebo puberťácky, tohle byla láska! Z mé strany určitě.
I když to dopadlo, jak to dopadlo, nemůžu se na něj zlobit. Ostatně, je to přesně tak, jak jsem Pejskařce říkala. 'Už se mi o něm v noci nezdává... Nebolí mě ta díra na hrudníku, kterou jsem mívala. Myslím, že už se zacelila. Už je mi jedno.
Ne, vlastně mi není jedno. Vlastně je od všeho kousek. Kousek mě ho nemá v lásce, kousku je úplně fuk a kousek k němu chová sympatie... Každopádně to nic nemění na tom, že má skvělý hudební vkus! Ať už kdy udělal, udělá, nebo možná právě teď dělá, cokoliv špatného, Pink Floydy a Cranberries mu nikdy nikdo nesebere...'

Kniha, ze které ti je špatně

15. dubna 2012 v 12:40 | Kimberly B.
Rozhodla jsem se, že budu úplně přeskakovat! :D K některým tématům se vrátím, ale když mě chytne múza zrovna na toto téma, proč složitě přemýšlet nad jinými?

AUTOR: Christiane F.
NÁZEV: My děti ze stanice ZOO
ŽÁNR: Ze života, životopis

DĚJ:
Upozorňuji Vás, že jsem psala veškerý děj tak nějak ve zkratce, ale přesto je zde to základní obsaženo, takže pokud chcete knížku číst... :) Spoilery!
Christiane je obyčejná mladá dívka žijící v německé vesničce. Její dětství ale nebylo žádný med. Rodiče se hádají, otec nemá k dcerám prakticky žádný kladný vztah a nakonec se celá rodina přestěhuje do Berlína, kde děti nemají žádný způsob sportovního vyžití a vlastně ani žádný prostor, kde by si mohly hrát.
Když je Christiane dvanáct let, poprvé se seznámí s drogami. Je to hašiš, čili marihuana, co později začne brát pravidelně se svou novou partou v domě Středu. Později většina narkomanů přesídlí do Soundu, kde se seznamují s heroinem, protože marihuana přestává účinkovat. Nakonec podlehne i Christiane.
Ačkoliv je přesvědčena, že na heroinu rozhodně není závislá a může kdykoliv přestat s jeho užíváním, nikdy tak neučiní. A lidé okolo ní postupně umírají. Na předávkování umře její první kluk, její nejlepší kamarádka Babsi i další lidé z jejího okolí.
Tou dobou už si Christiane se svým současným přítelem vydělává na drogy prodáváním se na stanici ZOO. Její matka si konečně přestane něco nalhávat a uvědomí si, že Chritiane je závislá. Nutí ji odvykat si, to ale Christiane odmítá. Má jedinou podmínku - chce si odvykat se svým přítelem Detlefem. Společná abstinence ale nenese žádné ovoce, protože jakmile do závislosti takříkajíc spadne jeden, druhého stáhne s sebou. Matka učiní rozhodnutí, že Christiane se musí odstěhovat za příbuznými, kteří žijí mimo Berlín. I sem se ale později heroin rozšíří...


Nejprve chci poděkovat naší paní češtinářce, protože nás už ve dvanácti nutila číst takovéto "nechutnosti" a moc dobře věděla proč - je to psané pravdivě, bez zbytečných servítek. Myslím, že to s námi všemi pěkně otřáslo a rozhodli jsme se, že od tvrdých drog dáme radši ruce pryč. Takže děkuji, paní profesorko!
Potom jedno doporučení pro Vás - kdyby Vás chytly choutky na marihuanu, tak si tohle nejřív přečtěte, abyste věděli, do čeho jdete. Mě totiž dlouhou dobu unikala jedna zásadní věc - jde to vždycky od lehké ke tvrdší droze. Je jedno, jestli začnete marihuanou, kokainem, LSD,... Jakmile se jim budete oddávat dostatečně dlouho a stanete se na nich závislými, už potom sjedete jenom k tvrdším a tvrdším a na těch jste závislí už od začátku. Od marihuany k heroinu. Ano, nová věc, ale závislost je cejch, který se s Vámi táhne už napořád.
Nenechte se zmást - tahle knížka je psaná podle pravdivé události! Je to jedna dějová linie, jeden příběh zničeného života jedné obyčejné dívky. Spadnout do toho můžeme všichni. Třeba teď, hned. To je na tom to strašidelné! Můžete to být vy, kdo se jednoho dne probudí na špinavých záchodcích s jehlou stále ještě zapíchlou v kůži.
Dejte si bacha, není to nic pěkného! ;)

Genialita zvaná sluneční paprsky

13. dubna 2012 v 17:25 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Jak já mám ráda jaro! Nu, jaro... Možná ani ne tak jaro, jako... Přiznejme si to, jakkoli je to ošklivá a zlá hvězda, která nás jednoho dne pohltí, stejně Slunce všichni milujeme (nebo aspoň máme rádi). Je to neskutečně příjemné - sluneční paprsky vpíjející se do obličeje nastaveného sluníčku. A vy jen přivíráte oči, protože ony jsou v tu chvíli jediná překážka k zamilované slasti. A dušička se ve Vás spokojeně tetelí. A už se těšíte, až si vyndáte ven to staré lehátko s květinami (hippies!) a budete číst.
Tušíte vy vůbec, jak skvělé je mít po dlouhé době tak mimořádnou chuť číst? :D

by weheartit.com/paranormall
Taky tak milujete knoflíky? Když jsem byla malá, ráda jsem se přehrabovala v krabičce od krému, která byla plná takových starých knoflíků.

Tak jsem zjistila, jak jsem strašná... Neučím se. Nečtu. Neuklízím. Nejsem s kamarády venku. Jsem na počítači, čučím do té modro bílé stránky a nudím se. A pak se člověk diví... Pak se člověk diví, že se známkami to jde z kopce do propasti. Že nemá o čem psát na blog. Že už se kamarádi ani neozývají. A diví se především, že už je půl šesté a on přitom nic neudělal. A všemu se tak šíleně diví...
Je to vážně děs a bída, protože já bych i šla ven na sluníčko, ale zrovinka, když už se vypravuju, tak mi buď někdo důležitý napíše, nebo začne pršet. A nebo se taky jenom vymlouvám. To je taky dost dobře možné...
Jenomže jsem si na víkend připravila radikální změnu! Hňahá! :D Vezmu to hipízacký lehátko, který hrozí, že jednoho dne pod náporem používání rupne a bude po srandičkách a nakrásno ho rozložím na zahrádce vedle toho pidi domečku, který by, kdybyste hodně chtěli a měli dobrou představivost, vypadal jako ty japonské chajdy na kopečku. Pak nastavím polohu "když-se-opřeš-skoro-ležíš", usadím se, najdu v knížce stránku, kde jsem skončila a budu pokračovat.
Po pár minutách, když mi bude počasí přát, zjistím, jak je ohavné, když nemůžete přečíst ani písmenko, protože Vám sluníčko svítí do očí. Po dalších pár minutách utrpení se naštvaně zvednu, zaklapnu knížku a dojdu si pro sluneční brýle. Až se s nimi vrátím, budu číst dál. Po půl hodině mi, stejně jako vždycky, poněkud vyprahne a budu nucena doběhnout k babičce pro lahev s nějakou minerálkou. Jen tak mezi námi, si budu nadávat, protože to bude zase Mattonka a minerálky by se měly střídat. Nakonec ale beztak pokrčím rameny a budu si užívat krásného dne.
Jenom doopravdy, ale doopravdy doufám, že bude hezky!


By the way: This guy is just amazing! Dont you think? He smiles a lot! :D Muzikant!


Buďte optimističtí, poslouchejte veselou hudbu, nasávejte vitamin D každým kouskem svého těla,
užívejte si života plnými doušky (nejen Mattoni) a hlavně - (s)mějte se! :)
Peace and flowers! Rock and roll! Beatles and... more Betles! ;D

To be, or not to be...

8. dubna 2012 v 19:54 | Kimberly B. |  Krátké příběhy
UPOZORNĚNÍ!: Povídka je depresivní. Pokud si nechcete zkazit náladu, nečtěte ji.
Pozn.: Tedy, doufám, že upozornění je platné... Alespoň jsem se o to snažila.
Pozn. 2: Příběh neodráží jakoukoliv mou aktuální náladu. Vznikl z náhlé inspirace a pravděpodobně nebude mít pokračování. Enjoy!


Jsou chvíle, kdy je jedno, zda barva, kterou má vypravěč na mysli, je černá, či bílá. Je jedno, zda jste obklopeni přáteli nebo nepřáteli. Když to, jestli je den, či noc nehraje žádnou roli. A když vaše nálada není ani veselá ani smutná. Když je všude okolo jen jakési zpochybnitelné nic, bůhví jestli, a pak jakési mnohem pochybnější já uprostřed toho všeho nic.
Jsou chvíle, kdy nepomáhá ani hudba. Když ani ta nejtrýznivější píseň neléčí šrámy na duši, ba ani neutišuje pronikavý ryk, který se postupně šíří jako mor mozkem a rozežírá veškeré šťastné vzpomínky, dokud nezbude jen další nic do toho všeho nic. Když ani ta nejusměvavější píseň nevyvolá byť sebemenší naději v duši. Ba dokonce ani, když ty hluboké škrábance jen nerozšiřuje.
Jsou chvíle, kdy člověk nemá tendenci dělat nic. Vše je tak beznadějné a přeci už nevidí řešení ani v tenkém ostří lesklé žiletky, která na něj mlsně vykukuje zpoza rohu. Není to lenost, která zabraňuje oné pochybné bytosti uchopit žiletku a vyškrábat si do kůže směsici přímých čar, brzy již jistě zalitých krví. Není to radost z bytí, která zašlapává veškeré depresivní a sebedestruktivní myšlenky hluboko do země, plna elánu. Ba není to ani přítel bytosti nejbližší, který hází záchranný kruh domnívaje se, že nakonec je naděje na záchranu. Tím krutým a nelítostným činitelem je pouhopouhá beznaděj. Smutek, osamělost, žárlivost, sobeckost i další jiní zabijáci jinak klidné a vyrovnané mysli nemají ani zdaleka takový vliv na ono hloupé a nic neznamenající bytí pochybné bytosti. To beznaděj ničí veškeré dobro. Ne snad, že by se o celé dílo zasloužila sama, ale právě ona je schopna dokonat dílo až do krajní meze, kdy ani žiletka nezdá se být přitažlivou.
Jsou chvíle, kdy člověk sedí v tureckém sedu uprostřed bílého, nebo snad černého nic. Neobklopuje ho ani ticho, to je snad příliš klidné. Nevane ani nejslabší větříček, který by mu dokázal zčeřit vlasy. Nic se nikdy nepohne. V blízkosti není ani nejvěrnější přítel, či snad nepřítel, ze všech, které bytost kdy měla - stín. A ona bytost může pouze čekat, dokud se nezblázní.
Je to osud mnohem krutější, než smrt. Je to dlouhotrvající mučivá zkáza. Je to jako nic uprostřed ničeho zahalené v ničem.

Phillip Glass - Escape! (The Hours soundtrack)
Nothing; by weheartit.com/kimeezy

Just so, so shallow...

5. dubna 2012 v 19:33 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
by weheartit.com/justsmiletoeveryone
The Cranberries - Dreams

Tak jsem zase jednou něco provedla s blogem. Hrůza! První věta a hnedle se točí okolo blogu... Když si člověk píše blog o blogu, značí to totiž, že jeho život je tak nudný (případně, že jeho fantazie je tak strohá), že nemá, co jiného by psal. Jenomže poslední dobou to u mě začíná pomalu, ale jistě vypadat nějak takhle. Během několika posledních dní totiž registruji, že můj život není nic zvláštního. A snad poprvé za celou svou existenci jsem na toto zjištění zareagovala myšlenkou: "Ó, díky Bohu!" Díky za to, že se konečně můžu přestat trápit tím, že nestíhám dělat obyčejné věci, protože se příliš zabývám těmi neobyčejnými. Děkuju za to, že se nemusím trápit tím, jak ze svého obyčejného života udělat jedno velké dobrodružství.

Snažím se žít tak, abychom já i mé okolí byli šťastní. Ale stejně mi připadá, že většina lidí na té naší planetce žije úplně špatně. Ne, že by mi do toho něco bylo, ale... Podle mého názoru bychom všichni měli zpomalit a mnohem více se smát. Měli bychom se soustředit na to, abychom dělali sebe šťastní a nijak tím nezraňovali, či jinak neomezovali okolí. Pořadí lze i prohodit. Jsem takový ten typ člověka, který vždycky svůj názor vysloví. Mnohokrát už jsem na to taky doplatila. Ale o tom třeba jindy... Prostě jsem se rozhodla, že svému okolí nějakým malým a lehce proveditelným, i když efektním gestem zlepším život. Jenomže jak to udělat? A pak jsem na to přišla!
Přiměju lidi, aby se smáli! Vymyslela jsem jakýsi Projekt, kterým budu systematicky vylepšovat lidem život. Nebudu zacházet do podrobností, protože ten projekt je přísně anonymní! Jediný člověk, se kterým jsem se o svůj nápad podělila je moje komplicka Bítlsanda. Včera jsme měly jakousi zkoušku funkčnosti, či co... A mě to naplnilo tak skvělým pocitem! Jako bych dělala něco vážně užitečného... Připadala jsem si tak strašně potřebná!

Miluju ten pocit... Být potřebná. Ráda bych dosáhla povolání, které by mě tímto pocitem naplňovalo, protože moc dobře vím, že mě dělá šťastnou. Proto už dlouhou dobu balancuji mezi žurnalistikou a psychologií. A nějak nevím, co si mám vybrat a na co se zaměřit. Vím, že to slavné "Budu novinář." je na blogu zaběhlým klišé, ale kde jinde, než právě na blogu, by se to mělo novináři jenom hemžit? Školní časopis? Ale kdeže! Asi nemám dostatek odvahy na psaní do časopisu, které mé okolí zcela jistě čte. Asi by mi nevadili spolužáci, ale mám strach z toho, co by si pomysleli profesoři. Nebo si to možná jen namlouvám... Tak ať!
Každopádně se musím naučit psát články v krátkém rozsahu slov. Dělá mi to obrovské problémy! Dříve jsem totiž měla spisovatelské ambice a z knížek moc dobře vím, že s postavou se čtenář pořádně sžije až po pěkných pár stech stránkách. Takže se dlouhých popisů a všeho toho držím. A potom dvojnásobně překračuji počet zadaných slov u slohových prací. A nestíhám je dopsat. A naštvu učitelku. :D Jsem děsná!

By the way, Koupila jsem si svou první knížku v angličtině! Možná někteří z Vás tuší... Áno, je to One day od úžasného Davida Nichollse. Ačkoliv jsem si to zakázala, hned jsem se pustila do čtení. Normálně jsem se vykašlala na povinnou četbu a vrhla se do víru anglických slovíček! :D Ale baví mě to... A zanedbejme fakt, že dost často listuji ve slovníku. Já bych nemusela, ale chci se naučit nějaká nová slovíčka!

Kniha, ve které bych chtěla žít

3. dubna 2012 v 18:17 | Kimberly B.
Lidem bez fantazie vstup zakázán! ;)


AUTOR: J. K. Rowlingová
SÉRIE: Harry Potter
ŽÁNR: směs žánrů fantasy
MOJE "ANOTACE":
Kdo by neznal Harryho Pottera, brýlatého chlapce s jizvou na čele ve tvaru blesku? Když mu byl rok, osiřel a od té doby žil u svých mudlovských příbuzných, nemaje ponětí o svých magických schopnostech. V jedenácti letech mu ale začnou přicházet dopisy nadepsané smaragdovým ingoustem. To Harrymu připadá divné, protože sám nemá žádné kamarády, kteří by mu psali. Nakonec si jeden z nich, přestože se tomu jeho opatrovníci snaží zabránit, přečte a nastupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Tam si najde přátele, se kterými čelí všemožným nebezpečím a zažívá jedno dobrodružství za druhým. Postupem času se dozvídá víc a víc o lordu Voldemortovi, který má na svědomí uplynulou války mezi čaroději a mimo jiné také smrt Harryho rodičů. Harry je svým způsobem pověřen zachránit svět kouzelníků před Voldemortem a jeho komplici a nastolit tak mír nejen mezi čaroději.


Opět jsem dlouho přemýšlela. Nejprve mě napadl Tolkien. Už už jsem psala článek, ale potom mi došlo, že jsem teprve v půlce první knížky, kterou od něj čtu a ono se nikdy nemá říkat hop, dokud nepřeskočíš. Hned potom mě napadl Pratchett s jeho Zeměplochou. Tu jsem ale taky zavrhla, z podobného důvodu. A potom přišel na řadu slavný Harry.
No, Harry. Vlastně spíš Bradavice. Je to vážně kouzelná škola. A jak nad tím tak přemýšlím, říkám si, že bych v Bradavicích mnohem raději žila za doby Pobertů (čili Harryho táta James, máma Lily, kmotr Sirius,...). Nevím proč, ale jednu dobu jsem milovala fan fiction s touto tématikou. A od té doby se mě drží náklonost k celému dílu.
Jedno je nutné uznat - Rowlingová je dobrá spisovatelka. Prostě ano. Příběh má velmi propracovaný, je vidět, že nad ním nějakou dobu poseděla, protože zápletka se nedrhne, pořád se něco děje a takřka všechno souvisí se vším. Když si to tak vezmete, tak poslední díl se odkazuje hned do několika předchozích, což znamená, že nějaké plány do budoucna mít musela. Tím pádem vylučuji i fakt, že na počtu dílů má podíl komerce. Podle mě Harry Potter nebyl psán za účelem zisku. Nebo alespoň ne prvotně za účelem zisku (je jasné, že nějaké peníze z toho kápnout měly ;)).