Genialita zvaná sluneční paprsky

13. dubna 2012 v 17:25 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Jak já mám ráda jaro! Nu, jaro... Možná ani ne tak jaro, jako... Přiznejme si to, jakkoli je to ošklivá a zlá hvězda, která nás jednoho dne pohltí, stejně Slunce všichni milujeme (nebo aspoň máme rádi). Je to neskutečně příjemné - sluneční paprsky vpíjející se do obličeje nastaveného sluníčku. A vy jen přivíráte oči, protože ony jsou v tu chvíli jediná překážka k zamilované slasti. A dušička se ve Vás spokojeně tetelí. A už se těšíte, až si vyndáte ven to staré lehátko s květinami (hippies!) a budete číst.
Tušíte vy vůbec, jak skvělé je mít po dlouhé době tak mimořádnou chuť číst? :D

by weheartit.com/paranormall
Taky tak milujete knoflíky? Když jsem byla malá, ráda jsem se přehrabovala v krabičce od krému, která byla plná takových starých knoflíků.

Tak jsem zjistila, jak jsem strašná... Neučím se. Nečtu. Neuklízím. Nejsem s kamarády venku. Jsem na počítači, čučím do té modro bílé stránky a nudím se. A pak se člověk diví... Pak se člověk diví, že se známkami to jde z kopce do propasti. Že nemá o čem psát na blog. Že už se kamarádi ani neozývají. A diví se především, že už je půl šesté a on přitom nic neudělal. A všemu se tak šíleně diví...
Je to vážně děs a bída, protože já bych i šla ven na sluníčko, ale zrovinka, když už se vypravuju, tak mi buď někdo důležitý napíše, nebo začne pršet. A nebo se taky jenom vymlouvám. To je taky dost dobře možné...
Jenomže jsem si na víkend připravila radikální změnu! Hňahá! :D Vezmu to hipízacký lehátko, který hrozí, že jednoho dne pod náporem používání rupne a bude po srandičkách a nakrásno ho rozložím na zahrádce vedle toho pidi domečku, který by, kdybyste hodně chtěli a měli dobrou představivost, vypadal jako ty japonské chajdy na kopečku. Pak nastavím polohu "když-se-opřeš-skoro-ležíš", usadím se, najdu v knížce stránku, kde jsem skončila a budu pokračovat.
Po pár minutách, když mi bude počasí přát, zjistím, jak je ohavné, když nemůžete přečíst ani písmenko, protože Vám sluníčko svítí do očí. Po dalších pár minutách utrpení se naštvaně zvednu, zaklapnu knížku a dojdu si pro sluneční brýle. Až se s nimi vrátím, budu číst dál. Po půl hodině mi, stejně jako vždycky, poněkud vyprahne a budu nucena doběhnout k babičce pro lahev s nějakou minerálkou. Jen tak mezi námi, si budu nadávat, protože to bude zase Mattonka a minerálky by se měly střídat. Nakonec ale beztak pokrčím rameny a budu si užívat krásného dne.
Jenom doopravdy, ale doopravdy doufám, že bude hezky!


By the way: This guy is just amazing! Dont you think? He smiles a lot! :D Muzikant!


Buďte optimističtí, poslouchejte veselou hudbu, nasávejte vitamin D každým kouskem svého těla,
užívejte si života plnými doušky (nejen Mattoni) a hlavně - (s)mějte se! :)
Peace and flowers! Rock and roll! Beatles and... more Betles! ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bajka | Web | 13. dubna 2012 v 21:28 | Reagovat

To jsem přesné já... V té 1. (horší) části článku. V té 2. jsem se nenašla. Protože já by jsem si roztáhla lehátko, lehla by jsem si do polohy, sluníčko by mi svítilo do obličeje, knížka by mě nebavila a já nakonec opět skončila doma u modro-bílé děsivé stránky, co mi žere čas. :D

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 12:18 | Reagovat

[1]: Je to smutné, že jsme tak snadno a hromadně podlehli... :(

3 Maggie Elm | Web | 14. dubna 2012 v 16:32 | Reagovat

Taky se mě nejvíc líbil první díl Narnie. A ano, chápu, že se ti nelíbí ten styl. Je to takové dětské. Kdybych si to přečetla poprvé třeba ve třinácti, tak mě to vůbec nezaujme. Podle mě nejlíp je napsaný Čarodějův synovec.

Sluneční paprsky jsou úžasné. Bohužel poslední dobou to vypadá, že nás zase opustily. Taky mám chuť číst. A konečně mám knížku, která se číst dá. Neskutečný pocit:D Ale vždyť je to nakonec jedno, ať si prší nebo fouká. Jdeme ven a jdeme si číst. S kamarády. Jezdit na kole. A nachladit se:D
A gombíky miluju.

4 Handle | Web | 14. dubna 2012 v 17:18 | Reagovat

Jojo, já se taky někdy "divím" :D

5 Kimberly B. | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

[3]: Na moment, nebo dva jsem přemýšlela, co to jsou ty "gombíky"... :D Pak mi to došlo.

[4]: :)

6 Naufy | Web | 15. dubna 2012 v 10:48 | Reagovat

jako bych se dívala do zrcadla... nevím jak u vás, ale tady bylo celý víkend dost škaredě :(

7 Maggie Elm | Web | 15. dubna 2012 v 10:58 | Reagovat

Řekla bych, že nám tím chtěl Lennon říct: I'm just happy, happy, happy. Maybe, be like me.
[5]: Nejde tomu říkat jinak, když člověk vyrůstá na slovenské pohádce Gombíci. Byl tam Gombík a Gombička a listáreň. No nic, koho to zajímá:D

8 Kimberly B. | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 11:37 | Reagovat

[6]: Ano, ano, víkend probíhá tak strašně, že člověk musí buď co nejvíc spát, nebo se topit v depresích. Jedno lepší, než druhé...

[7]: Ajó, matně si uvědomuji, že něco takového bylo. Hm, Google? :D Ale "knoflík" je stejně super slovo! :D

9 Kvakva | Web | 15. dubna 2012 v 12:08 | Reagovat

oh ano, počítať nás oberá o čas. vonku je pekne, svieti slniečko čvirikajú vtáčiky a čo ja robim? som na pc. hrôza, hambím sa...

10 Maggie Elm | Web | 15. dubna 2012 v 12:14 | Reagovat

Your comment reminds me of one song. Maybe more songs. No, that's not Dear Prudence:D

11 Adelaide | Web | 2. května 2012 v 21:21 | Reagovat

Ahoj, mám stejný problém, také se jen koukám do pitomé obrazovky několik hodin a nějaká síla mě nutí sedět jak hlupáka, i když se všemi svými myšlenkami snažím odpoutat. Nejde to. A pak, když už seberu dostatek vůle na to, abych to překonala, všechno mě nudí, protože nic přece není tak dobrý jako počítač.
Každopádně čtení je krásné a květinové lehátko ti závidím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama