Úchylárny jedné naivky

18. dubna 2012 v 21:01 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
O tom, že ten fejsbuk je vážně příšera. A že hrozí mě sežrat. A že nás všechny pomalu, ale jistě žere a žere a žere až nám nezbude nic. Jedno velké puf a jsme všichni v háji. Já vím, není nad optimismus! :D
A že já JSEM poslední dobou optimistická... Přišla jsem totiž na to, že když člověk chce, tak doopravdy zvládne cokoliv. Není to jen hloupá motivační fráze, jak se mnozí domnívají. Je to pravda. Já, kdysi krutopřísný pesimista a nic-neumílek s nohama pevně na zemi, hledám záminky pro smích, usmívám se na mladé slečny s kočárky a starší pány o holích, protože vím, jak to zlepší den. A na všem se snažím hledat to krásné. 'Ať už je takový, nebo klidně makový, tohle je na něm nejlepší!' (btw, těmi "jednoduchými" úvozovkami mě asi nakazil Nicholls :D) Je to mazec, jak to všechno má zpětnou vazbu a najednou se na vás ta maminka usměje taky.
Na druhou stranu jsou tu věci, které člověku zkříví tvář bolestí nejedenkrát. Například, když Bítlsanda ztratí veškerý elán do života, veškerou svoucnost, a začne mě 'nesnášet'. Nepřeháním, moc dobře si vzpomínám, jak si na budoucí paňčitelku ve školce stěžovala, že ji není schopná vystát, že ji asi nesnáší. A přitom se s ní o přestávce bavila. A tohle dělá mně. A mě to bolí u srdíčka...
Stejnětak mě zabolelo, když Princezna, které jsem takřka zadarmo odpustila, co mi provedla, odvětila, že jsem úchylná, že pořád akorát řeším Třeťáka a že to není ona, kdo se o něm začíná bavit. Ona se s ním zapletla, což jí samozřejmě zkazilo vztah. Klávesák se na ní naštval. Ona evidentně není schopna pochopit, že dokud se nevykašle na Třeťáka, Klávesák ji nepřestane nesnášet. A, mezi námi, pochybuji, že ji přestane nesnášet i tak... Ale omluvit se prostě musí! Já bych to tak udělala... Pryč s hrdostí, za hnusárny se lidé musí omluvit. Za tuhle chybu může totiž i ona, nejen Třeťák... Já jí odpustila (chyba, já vím... Teď už ano!), ale Klávesák, pokud ho odhaduji správně, to jen tak neudělá. Přiznejme si to konečně - moje 'kamarádka' je mrcha! :(

by weheartit.com/cobainmolly

Možná, že jsem vážně úchylná... Třeba dneska jsem s Pejskařkou vyrazila do 'lesíčka' a vzpomněla si na fotografie, které jsem zahlédla na výše zmiňovaném fejsbuku. Byli na nich septimáni v místním koupališti. Byl mezi nimi Třeťák. A mě popadla nějaká chvilková slabost, nostalgie, či bůhvíco, takže jsem se na to koupaliště prostě musela jít podívat. Řeknu Vám, byl tam binec! :D Byly tam zbytky cigaret (Říkala jsem už, že mezi nimi byl Třeťák? :D), jedno vajíčko, tak nějak napůl snězené a napůl nevím, utrhlý náramek, červená mašle mezi spadaným listím a sem tam střep od lahve piva.
Něco mnou chvilkově problesklo. Musela to být nostalgie. Nebo už jsem vážně citový masochista? Odhadla jsem podle fotografií, kde Třeťák seděl a sedla jsem si přesně na místo vedle něj. Musela jsem vypadat jako naprostý blázen. Když já prostě chci vysvětlení! Neumím něco opustit prostě jen tak... Ne, už mě to nebolí. Ale ano, když se náhodou potkají naše autobusy na zastávce a my na sebe koukáme přes dvě skla a nějaký ten vzduch, vím, že tam někde je. A... Nevím, ale vážně šíleně by mě zajímalo, jak by se ke mně teď choval. Po tom všem. Možná, že jsem vážně úchylná... Nebo se s ním možná jenom nikdy nebudu schopna rozloučit. Pomalu začínám věřit, že milovat se nepřestává... A ať už to zní jakkoliv hloupě, naivně, klišoidně, nebo puberťácky, tohle byla láska! Z mé strany určitě.
I když to dopadlo, jak to dopadlo, nemůžu se na něj zlobit. Ostatně, je to přesně tak, jak jsem Pejskařce říkala. 'Už se mi o něm v noci nezdává... Nebolí mě ta díra na hrudníku, kterou jsem mívala. Myslím, že už se zacelila. Už je mi jedno.
Ne, vlastně mi není jedno. Vlastně je od všeho kousek. Kousek mě ho nemá v lásce, kousku je úplně fuk a kousek k němu chová sympatie... Každopádně to nic nemění na tom, že má skvělý hudební vkus! Ať už kdy udělal, udělá, nebo možná právě teď dělá, cokoliv špatného, Pink Floydy a Cranberries mu nikdy nikdo nesebere...'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm | Web | 20. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Ale no tak, co je na tomhle úchylného?:D Že dospívám, stává se realistou? Ale kuš! Občas bych i chtěla, ale nemyslím, že někdy budu.
All you need is love. Maybe. I hope.
To je super se na všechny usmívat. Taky se snažím. A mávat na lidi. Křičet na ně přes celou ulici. A smát se, to hlavně. And hope of course. Občas to někdo zkazí. Ou jé, neposlouchej mě.
Miluju tu písničku.

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 20:34 | Reagovat

[1]: Ale ne, to jsi špatně pochopila... To já jsem jenom byla nazvána úchylnou. :D
Nechci být realista. Nikdy! Asi je to hloupé, ale mám někde uvnitř sebe zafixované, že realista = vážný = předsudky = nešťastný = tzv. promarněný život. Já si budu snít a basta. Fuckin' yeah! :D
Btw, Dum spiro, spero. :)

3 Bajka | Web | 22. dubna 2012 v 11:13 | Reagovat

Jsem na tom podobně ;D

4 Kimberly B. | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 11:41 | Reagovat

[3]: Nevím, jestli se mám radovat, že v tom nejsem sama, nebo být smutná a s nádechem zoufalosti si mumlat něco ve stylu "Kam to ten svět spěje?"

5 Maggie Elm | Web | 22. dubna 2012 v 15:50 | Reagovat

[2]: Ach tak, v tom případě ais nemůžu pochopit proč:D
Taky se mě nelíbí být realista a přitom jsem si tak vždycky připadala. Zdálo se mě, že si musím přiznat, že jsem realista i když se mi to nelíbilo. Až mi jednou někdo řekl: Ty a realista? To si děláš srandu? A mě to došlo. Žeto nechci a tudíž to ani nemůžu být:)
Btw.: Aliquando non spero, sed tantum spiro.
Moje latina nestojí za nic, omlouvám se.

6 Kimberly B. | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 18:46 | Reagovat

[5]: Máš lepší latinu než já! :D Dopomáhala jsem si slovníkem. Nojo, jedu v tom teprve rok...

7 Maggie Elm | Web | 23. dubna 2012 v 18:19 | Reagovat

You speak English well! Což mi připomíná jednu situaci z Tmavomodrého světa:D
A latinu já neumím, taky se to učím zatím jenom rok. Jenom profesorka to do nás hustí strašně rychle, už umíme tři časy, všechny deklinace a konjugace. Hrůza.
V Boha nevěřím, rozhodně ne v toho křesťanského a jestli někdo takový je tak podle mě do dění nezasahuje. A v osud, kdo ví? Občas na něho věřím, ale jenom když se mi to hodí:)
Občas je dobré se zeptat sám sebe, kdo jsi. Je to zvláštní.

8 Maggie Elm | Web | 24. dubna 2012 v 16:23 | Reagovat

Mě deklinace teda nebaví spíš vůbec nikdy:D To znám, učitel mě naštve tak se nebudu učit ten jeho pitomej předmět:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama