Dopisy z Anglie ~ den nultý

15. května 2012 v 17:22 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Víte, co člověka skutečně naštve? Když napíše zdlouhavý článek dopodrobna popisující výlet do Anglie a těsně před zveřejněním, během té zázračné chvilky čekání na nově zobrazenou stránku s nápisem "Váš článek byl zveřejněn" mu klekne internet. Hurá! Měla jsem milion chutí vykašlat se na popisování všech svých zážitků a nechat si pouze zápisky v mém sešitovém deníčku, ale rozhodla jsem se to neudělat. Jednou bych taky během své působnosti na internetu mohla zveřejnit něco s hlavou, patou a jakýmsi pochybným užitkem. Ale půjde to pomalu a plánuju dělit si svůj 'úkol' na dny. A taky se plánuju víc rozepsat, aby článek neměl např. jenom pět slov. Panejo, doufám, že to někdy dokončím! :D

Nultý den - Takzvané předanglično
Cestovní horečka. Flegmatismus. Cestovní horečka. Flegmatismus. Cestovní horečka! Požadované zavazadlo o rozměrech 70x50x30 cm se zprvu zdálo miniaturní. Skříň otevřená dokořán a před ní několik hromádek roztahaného oblečení. Já před obrovským zrcadlem s dvěmi tričky v rukou a kritickým výrazem ve tváři uvažuji nad tím, které najde v Anglii lepší uplatnění. Nakonec kapituluji a beru obě. Přihodím je na jednu z hromádek, sama ani nevím, kterouže jsem si to rozhodla vzít s sebou. Podléhám hysterii. Do pokoje přichází nervózní mamka, která se snaží dát moje věci s sebou trochu do kupy. Pohádáme se. Prchám na záchod, potom do koupelny, kde na sebe asi pět minut zírám do zrcadla a snažím se namluvit si, že to bude v pořádku, že určitě nic nezapomenu, jak tomu často bývá, a že si zájezd skvěle užiju.
Vracím se zpátky do pokoje, kde sedí nad kufrem moje máma. Podívá se na mě a rázem ji opustí chuť všechno balit sama. Nejspíš vypadám až moc podobně tomu, jak se cítím - jako flegmatik. Po chvíli snahy zabalit mi nějaké věci kapituluje pro změnu maminka a prohlásí, že pokud nezačnu něco dělat, vykašle se na mě. Tak tedy začnu dělat, že něco dělám. Jenomže i to mamka prokoukne a posléze odchází z pokoje se slovy: "Já se na to můžu vykašlat! Zabal si sama..."
Podívám se na kufr a na věci, které maminka připravila vedle něj a já bych je do něj měla nacpat. To shledám nemožným a rozhodnu se tedy věci připravené maminkou protřídit na ty potřebné a nepotřebné. Potřebné dávám rovnou do zavazadla, nepotřebné se dále povalují na zemi všude možně po pokojíčku. Po pár minutách je hotovo. Kufr je však poloprázdný, což je vzhledem k jeho velikosti dost podivné. Rozhodnu se to ignorovat a jdu si dělat "své věci".
Asi po půl hodině do pokojíčku vrazí mamka. Výraz její tváře je mi až moc dobře znám - je to takový ten "nemohla-jsem-to-vydržet-buď-mi-vděčná". Když spatří můj poloprázdný kufr, předvede výraz svého obličeje, který shledám mírně hysterickým, kdežto když spatří mě, opět u počítače, mírně zrudne a tváří se mnohem spíš rozzuřeně, než hystericky. Několik vteřin stojí na místě, jako by se snažila vydýchat můj flegmatismus, ale potom přijde ke kufru, přejede očima jeho obsah a zeptá se: 'To je jako všechno co budeš potřebovat?' Mírně mě znejistí. "Hm... Asi ano...?" "Aha, a kde máš..." vysype na mě milion věcí, které bych jistě měla mít zabalené, ale jaksi mi to nedošlo.
Lítám po domě jako ztřeštěná a hledám, co mi bylo nařízeno. V té chvilce mnou opět otřásá cestovní horečka. Konečně se zdá, že ani mamku nenapadá, co sebou budu vážně nutně potřebovat a já si skoro oddychnu. Začnu procházet po domě a koukat po všem okolo - to nepotřebuji, to nepotřebuji, to taky ne, tohle by bylo super, ale raději ne (knihovna :D ),... Zdá se, že máma je konečně spokojená s tím, že mi všechno není jedno, poněvadž výraz v její tváři je o něco milejší. Začínám být nervózní. "Tak a teď musíme vyřešit jídlo!" Přijde s igelitkou (Ó, víte jak já nesnáším igelitky?! Blé! Musím si někde pořídit krásnou síťovku a plátěnou tašku na nákupy!) a začne z ní vyndávat všechny ty müsli i nemüsli tyčinky, "kudrnaté" polévky, a podobně. Teď mám vážně dilema. Co na tom, když nebudu mít s sebou jeden pár ponožek? Přeperou se! Ale co když tam budu mít hlad? Sice jsme měli mít potravu zajištěnou, ale přeci! Nu, prostě jsem sbalila skoro všechno jídlo, které jsme nakoupili (takřka stejnou sumu jsme si odvezla zpátky, ale o tom teď nic :D ).
To bylo, hádám, všechno, co jsem ten den udělala užitečného. Pak jsem se prostě rozvalila na své vyvýšené posteli a četla si. Myslím, že jsem četla knížku One day, ale nemám ponětí, protože mám momentálně rozečteno asi šest různých příběhů z per šesti různých spisovatelů. Jsem příšera, já vím...
Večer jsem usínala s myšlenkou na to, jak strašně se nemohu dočkat, ale zároveň jak moc bych si přála, abych měla aspoň ještě jeden jediný den na jakousi psychickou přípravu na zájezd, který bude famózní, protože prostě musí být. A že byl...! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm | Web | 15. května 2012 v 18:37 | Reagovat

Nemáš nastavené automatické ukládání? To mě dost často zachraňuje.
Jinak člnáek vtipný, to je přesně jako u nás. I když od určité doby mamku nenechám do pokoje ani vstoupit když si balím. Pak to dopadá tak, že si beru půlku věcí než potřebuju a k moři nemám ani jednu věc delší než na ramínka:D To se fakt stalo!
Těším se na ty další dny... mimochodem, chceš to psát několik let?:D

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 15. května 2012 v 19:51 | Reagovat

[1]: No, myslela jsem, že mám, ale nějak... Teď už jo! :D
Nene, nechci! ;D Musím si hejbnout!

3 Maggie Elm | Web | 16. května 2012 v 16:31 | Reagovat

To su ráda, mám totiž pocit, že v nejbližší době bude spousta nesmysluplných článků, o tom jak sem šla do divadla, do minitanečních, ke kadeřnici. No uvidíme:D

4 Levandulová | 16. května 2012 v 18:01 | Reagovat

Zajímavé, já osobně jsem se od čtení nemohla odtrhnout!

5 Levandulová | Web | 16. května 2012 v 18:05 | Reagovat

[4]: A nemůžu se s ní otrhnou ani teď

6 Kimberly B. | E-mail | Web | 16. května 2012 v 19:08 | Reagovat

[4]:[5]: Díky moc! :) Je to pro mě neuvěřitelnou motivací k dalšímu psaní.

7 Le fille Ash | E-mail | Web | 17. května 2012 v 13:33 | Reagovat

Moc pěkně jsi to napsala!! Jinak, já tohle znám. Ta cestovní horečka je zlá a nemilosrdná a setkám se s ní vždy, když mám někam jet! Ach, ach... proč, proč musí být mezi námi? Copak si nemůžeme zabalit v klidu?? Ale dobře, tak řekněme, že bez ní by to nebylo tak "zábavné", že? ;) Hlavně, že jsi nakonec vše potřebné (tedy alespoň doufám, že vše...) měla. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama