All you need is love! ♥

22. června 2012 v 21:24 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Jak moc otřepaně ta věta zní? Moc. A jak bude znít, když Vám řeknu, že jí byl myšlen pouze a jedině text oblíbených Beatles? Doufám, že lépe.

Nějak se ta moje nitka osudu a vlastně života obecně zašmodrchává. Klávesák se na mě až podezřele moc hezky usmál, když okolo mě projel na kole s batohem plným mrkví na zádech. Nebo je možné, že se smál spíš na H. Jo, to je pravděpodobnější. Na mě se vždycky tváří jako kakabus. Nebo se mi jednoduše smál, protože jsem o chviličku dřív narazila do značky. To je asi nejpravděpodobnější! Ale s mou neohrabaností to ani jinak nejde... Navíc když na mě H. zakřičí, ať ho srazím s kola a já se na něj otočím, takže nekoukám na cestu. A pak prostě bums a zavadím o značku, no... Se nepodělám - nejsem z cukru!

Co mě štve mnohem víc je, že Princezna je do něj asi dost zamilovaná. A mně je jaksi blbé se do něj zamilovat taky. Takže s tím bojuju. Navíc se nemůžu zamilovat do někoho, kdo se na mě ksichtí jak kakabus. Prostě nemůžu! Ne, zakazuju si to! Nic nebude. Ani by to nešlo... Ale štve mě to, protože ačkoliv není krasavec vystřižený z módního časopisu, neuvěřitelně krásně se usmívá. A já při jeho úsměvu roztávám. Ale nemůžu! Je pro mě zakázaným ovocem... Žel Bohu právě ono chutná nejlépe.

Je vůbec možné, že by na mě změnil názor? Pravda, viděl mě odprezentovat náš úžasný projekt... Ale pochybuju, že tím jsem něco vylepšila, když jsme ze sebe vypustila slovo "geniálové", pak se začala smát do mikrofonu a opravila se - "Myslím samozřejmě géniové!" Divili byste se, co všechno ze sebe vypustíte, když jste ve stresu. Měla jsem na mysli, že nejsme geniální a posléze mě napadlo, že lepší bude říct, že nejsme géniové. A to všechno se událo v takové rychlosti, že ze mě vypadlo, že nejsme geniálové.

Celý sál (cca 300 lidí by the way) se začal smát. Já se teda smála taky, protože mi to hned došlo. Třeťák na mě koukal z toho svého místečka u sloupu. Ale ať si kouká - pozdě bycha honit! Řekla bych, že tenhle vlak dávno ujel. A navíc čekal už dost dlouho... A Klávesák teda koukal taky, no. Nevím, jestli se smál - přes záři těch reflektorů jsem to nepostřehla. Ale smál se asi každý, i Podivín. Nejvíc ze všeho jsem asi pyšná na to, že jsem našeho Fyzikáře-filozofa dovedla k takové nepříčetnosti od smíchu, že se válel po notebooku. Zrovna den předtím jsem s ním vedla docela vážnou debatu přes fejsbuk a myslím si, že to vyznělo tak, že nejsem zase tak úplně blbá. Naštěstí jsem hnedle pár hodin poté geniálně dokázala, že to tak není. Juchů! :D

Ale nic si z toho nedělám. Víte, je mnohem jednodušší kritizovat ze sedačky v hledišti, než z pódia s mikrofonem a před takřka třista lidmi. Ano, byla jsem nervózní. Ale nic se nevyrovná tomu pocitu, když vylezete na pódium, podíváte se na všechny ty lidi a z nouze řeknete něco na způsob: "Hm... Tak ahoj! ...Dobrý den!" A pak už to jelo. Umínila jsem si vybavovat se s tou masou lidí jako s nejlepšími přáteli, kterým pouze líčím zážitky z výletu. A taky jsem to tak udělala. I přes to škobrtnutí jsem na sebe pyšná, poněvadž jsem se zase jednou překonala a udělala jsem krok dopředu.

Na druhou stranu mě po odpoledních, případně večerech, občas přepadá náhlý stesk. Všude okolo je plno těch zamilovaných párů a já jako bych byla odsouzena k věčnému vyjadřování pocitů jen na blogu. Už jen ta představa je smutná. A co hůř - ani mí přátelé už na mě nemají čas. Většinou jdou jinam na školu (Pejskařka), změnili se (Ann), nebo jim prostě zas až tolik nevěřím, případně se stydím za to, co dělám (Princezna). A bojím se osamělosti. Na samotě není nic špatného, ale osamělost je krutá.

Možná bych se měla hezky uklidnit! Je večer a já skoro každý večer upadám do propasti, která si říká deprese. Bude lépe a já to vím! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggie elm | Web | 24. června 2012 v 9:43 | Reagovat

Gratulace. Stát před tři sta lidma - člověk neví co to je dokud si to nezkusi. A nejhorší stejně je když člověk mluví před rodinou.
Zakazovat si lásku je podle mě blbost. Klidně si to priznej, nikdo neříká, ze to musíš nějak hrotit(to slovo nesnáším, bohužel mě nenapadá žádné synonymum). Večery jsou nejhorší a zpětně si vždycky ráno říkám nad čím sem to přemýšlela a proč mě to tak trápilo.
Papadapa love is all you need.

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 24. června 2012 v 12:04 | Reagovat

[1]: Díky, díky za gratulaci! :) Mně teda dělá větší problémy mluvit před přáteli, ale to bude možná tím, že před rodinou jsem nikdy moc velké proslovy neměla.
Já bych si to i přiznala, když si ale připadám jako mrcha! :( No nic. S těmi večery to mám úplně stejně! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama