Já a školní akce

20. června 2012 v 15:10 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Během svého "gympláckého" působení jsem prošla už několika fázemi vztahu ke školním akcím. Na začátku primy jsem byla typem člověka, který dnes nazývám ťunťa - nevěděla jsem pořádně, jestli se mám snažit zapadnout do kolektivu, nebo na sebe příliš neupozorňovat. Ale byla jsem ťunťou extrovertním a rozhodla jsem se s ostatními vycházet. No, rozhodla… Ono to asi spíš šlo samo. Ke školním akcím jsem měla neutrální vztah (mimo sporťáku - ten jsem neměla ráda).

V sekundě jsem se stala, především díky jedné z mých kamarádek, nadšencem a těšila jsem se snad na všechno, i na věci, které mě nebavily, nešly mi, nebo ze kterých jsem měla strach. Kamarádka je totiž ten typ člověka, kterého jako by snad naplňoval "všechno zkusím" styl života, navíc má skvělé přesvědčovací schopnosti, které jí značně závidím. Když na mě mluví, mám pocit, že nemusím přemýšlet nad tím, co mi navrhuje a měla bych rovnou souhlasit. A tak souhlasím. Respektive - souhlasila jsem. Takže jsem milovala školní výlety, exkurze, sporťáky, všechno.

V tercii jsem se naopak začala přátelit s dívkou, která má skvělý přehled o knižním a filmovém dění, ale na druhou stranu je neskutečně pasivní. Chová se, jako by snad jakýkoliv pohyb, který nemiluje z hloubi své duše, byl týráním na jejím psychickém i fyzickém zdraví. A jakmile ji nutíte dělat něco, co se jí zrovna dvakrát nezamlouvá, nasazuje masku znechuceného výrazu a peprný slovník. Z mně neznámého důvodu si usmyslela, že školní akce jsou největší zlo této planety a že se navždy bude snažit neúčastnit se jich, pokud to bude jen trochu možné. A mně docvaklo, že mě školní výlety vlastně taky nebaví a, přestože jsem neprokázala tak vytrvalou snahu sabotovat je, jako ona, vzdorovala jsem zplna hrdla.

Kvarta pro mě znamenala bod přelomu v mnoha oblastech. První velká láska, jakési prozření a uvědomění si radostí, starostí i povinností života, a celkové vyspění a dospění k filozofii, kterou se snažím žít. K té mé filozofii. Uvědomila jsem si, že mám stejně jako ostatní právo na vlastní názor a začala jsem uvažovat před bojem o jeho prosazení. "Opravdu to takhle chceš?" se stalo zásadní otázkou, kterou se snažím položit si předtím, než něco udělám. Dospěla jsem k názoru, že výlety jsou vlastně strašně fajn a že bych se měla snažit vycházet s ostatními po dobrém a ne řevem, jak se o to snaží mnozí v mém okolí. Začala jsem se třídou hrát přehazku, protože mě to vlastně hrozně baví a vůbec nesejde na tom, že při podání mnohokrát nepřehodím síť. Prostě jsem se otočila zhruba o sto osmdesát stupňů a zároveň se neotočila vůbec. Otáčím se totiž, stejně jako korouhvičky na těch nejkrásnějších střechách, podle větru. Ale on mnou necloumá - já moc dobře vím, kdy takříkajíc otočit plachty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornelia | Web | 21. června 2012 v 16:29 | Reagovat

já tedy (i když vím, vím, vím, že je to mou školičkou) miluji všechny možné školní aktivity. Protože u nás je to skvělé, užasné, duchaplné a blablabla.. Samozřejmě, že jsem také měla své období sabotéra, rebela a vzdorovatele proti všem školní záležitostem ale jak jsi řekla, když jsem pochopila hlavně sebe a svůj pohled na svět, ještě více jsem pochopila, jak moc miluji svou školu (zajímavé je, že jsem o tom zrovinka napsala článek :D) a školní aktivity u nás, bože, jak užasné. V pondělí Dox, takže jen důkaz mého povídání.)

jo a moc hezky se Tvé články čtou)

2 Maggie Elm | Web | 21. června 2012 v 16:34 | Reagovat

Neeee! Super, vymazal se mi celý dlouhý komentář (no stejně se mi zdál docela stupidní).

Taky jsem to tak měla. Snažila jsem se napodobovat různé lidi a je to ta největší hloupost, co může člověk udělat. A ono... když si v přehazce věříš, tak většinou chytneš všechno. Není to ani moc o talentu nebo netalentu;)

Na školní výlet jedeme až zítra a tak doufám, že se to povede. Člověk má vždycky takový pocit, že to bude hrozné:D

Tu adresu ti pošlu do zprávy autorovi a očekávám postcard:)

3 Kimberly B. | E-mail | Web | 21. června 2012 v 16:59 | Reagovat

[1]: Děkuju, děkuju. Každý se mění. A já prostě měla chuť něco napsat. :)

[2]: Mazání komentářů je zlo, zlo, zlo. Ale jsem ráda, že byl dlouhý! ^^ Bohužel zjišťuji, že většina věcí je především o sebevědomí a těchto věcech, což u mě ve většině případů jednoduše nefunguje. Ale jednou si budu mnohem víc věřit! Už se na tom pracuje, ale práce je to těžká. Doufám, že si výlet náležitě užijete! :)

4 Maggie Elm | Web | 21. června 2012 v 17:09 | Reagovat

Už tam máš zprávu autorovi:)

5 Maggie Elm | Web | 21. června 2012 v 17:42 | Reagovat

Hmm... a kde tu zprávu vlastně najdu?:D (prosím nekomentovat můj inteligenční kvocient). Jméno myslím nepotřebuješ, to je jednom pro našu rodinu, ale radši ti ho napíšu... nevím co by si mamka pomyslela kdyby našla pohlednici pro Maggie Elm;D

6 Maggie Elm | Web | 21. června 2012 v 19:57 | Reagovat

S tím ksichtbukem to není zas tak špatnej nápad, i když no.. mám tam takovou profilovku z boku a zrzavý vlasy:D
Mimochodem, asi to říkám po stopadesáté, ale pořád mě fascinuje ten obrázek co máš v menu.

7 Kimberly B. | E-mail | Web | 22. června 2012 v 14:42 | Reagovat

[6]: Hehe, děkuju ti! :) Mně se právě taky strašně líbí! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama