Party hard!

24. června 2012 v 20:29 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Jsou zážitky, na které se nezapomíná. Zážitky s přáteli, rodinou, objektem vašeho zbožňování... A pak jsou zážitky, které se pojí se slovem první - první láska, první pusa, první panák, první den ve škole,... To všechno jsou zážitky, na které nikdy nezapomenete. A já bych včerejšek pojmenovala slovy "první velká pařba". Nenávidím to poslední slovo, ale nevím, jak jinak včerejšek přesně vystihnout...


Pivobraní, slavnosti piva. Nepiju pivo. Ale stejně jsme se s Princeznou dohodly, že se tam, jako ostatně každoročně, půjdeme podívat. Už je to taková tradice...
Ve skutečnosti jsme včera naše tradiční slavnosti trošku oživily. Páni, dělala jsem tam věci, kterých bych dneska možná litovala, ale na druhou stranu si říkám, že v životě se má zkusit co to jde a nelitovat. Takže nelituji těch vyřvaných hlasivek, bolavých nohou z odvázaného tančení, a dokonce ani první vykouřené cigarety. I když jo, té možná trošku lituji. Jediné, co mě uklidňuje je skutečnost, že to bylo pouze sváteční a taky se to bude opakovat jen velmi svátečně (pokud vůbec).



Ale začněme od začátku! Ještě v pátek to vypadalo, že sobota bude jen další nudnou částí už tak nudného víkendu. Mamka se totiž rozhodla trucovat a protestovat tak proti všem akcím, kterých jsem se chtěla zúčastnit. Nicméně jsem stejně šla Potterofilce koupit dárek k jejím brzy očekávaným narozeninám. Tak nějak už jsem nepočítala s tím, že na její oslavu dorazím, ale připadalo mi hloupé jí nic nedat. Chtěla jsem něco originálního a u patnáctých narozenin se to přímo nabízí - co takhle balíček kondomů? :D Bohužel nám je Potterofilka zakázala kupovat.
Ale to bych snad ani nebyla já! Vymyslela jsem geniální a ďábelský plán. Nejprve jsme v drogérce s kamarádkami koupily již zmiňovanou krabičku a poté jsme šly do BONELI, což je obchůdek s čokoládami a všemožnými sladkostmi. Tam jsem balíček podala paní prodavačce, která byla sice poněkud vyššího věku, ale i tak to celé brala jako ohromnou zábavu a neměla potřebu vraždit mě svými chladnými pohledy. Přála jsem si, aby krabičku nějak zabalila do balíčku s čokoládovými bonbóny a zároveň aby krabička nebyla vidět. Po asi půl hodině snažení se nám to povedlo a já spokojeně odkráčela z obchodu. Potterofilka dostane své kondomy, ale nezabije mě! Jupí! :D

Druhý den, okolo druhé hodiny odpolední jsem už seděla v autě a mamka mě vezla k Potterofilce domů. Samozřejmě jsme měly desetiminutové zpoždění a nemohly jsme najít její dům. Ale nakonec se můj typ ukázal být správným, a dokonce jsem i správně navedla jednoho ze spolužáků, který byl taky na seznamu pozvaných. Zřejmě taky nevěděl, kde Potterofilka bydlí, protože šel opačným směrem.
Pak už to všechno šlo rychle. Poblahopřáli jsme, ťukli jsme si, chvíli jsme si povídali a na čtvrtou hodinu jsme šli na bowling. Popravdě řečeno jsem z toho měla obavy. Bowling jsem totiž nikdy v životě nehrála a nějak zvlášť se mi do toho ani nechtělo. Na druhou stranu - zkusit se má všechno. Takže jsem se nechala přemluvit a nazouvala jsem bowlingové boty. První hod (?) - "Páni! To jsem nečekala!" Dokonce jsem se trefila asi do dvou kuželek, takže obrovský úspěch! Nakonec mě to docela i bavilo. Přestože asi nejsem zrovna talent, tak mě to chytilo a "na to, že jsem to hrála poprvé, jsem docela dobrá". ;)
Po bowlingu jsme po sobě házeli vodní bomby a griloval se hermelín a nějaké ty klobásy. Když se začaly povídat vtipy, uznala jsem, že při přímém styku se slunečním zářením stoupají bublinky rychleji do hlavy. Takže nakonec každý mlel nějaké hlouposti a smál se ostatním.
Když jsme se všichni začali klepat zimou, šlo se dovnitř, kde úžasný L. hrál na klavír. Páni, já ho žeru! Dobrá, dobrá, žeru spíš jeho hru na klavír. :D Na přání mi dvakrát zahrál Amélku! ^^ Potom pro mě přijela mamka a jela jsem zase domů.

Po cestě jsme uviděli přistávat horkovzdušné balóny. Dokonce o tom byla natočena reportáž do televizních novin na ČT1.


Doma jsem se jenom rychle najedla a už jsem volala Pejskařce, že za ní dorazím na Pivobraní a ať mi jde naproti. Bylo šílené teplo, a co teprve mezi všemi těmi lidmi! Takovou návštěvnost jsem tam snad ještě neviděla... Pejskařku s partou základkářů jsem našla na první pohled. Padlo pár "Ahoj, jsem..." a "Těší mě!" a zábava začínala. Nejdřív se šlo pro pivo a já pod mírným omámením bublinkami svolila, že když už teda Pivobraní, tak s pivem v ruce. Takže nám Pejskařčin šel pro pivo. Bylo teda pěkně hnusný, ale nevadí. :D
Nahrnuli jsme se k pódiu, co nejblíže to šlo a začali jsme poskakovat do rytmu. Řekla jsem si, že okolo budou stejně všichni opilí a "tancovala, jako by se nikdo nekoukal". Tak zněla tetina rada číslo jedna. Ta se jednoho večera na rodinné oslavě marně snažila probudit mé boky k pohybu. Já tancuji ráda, ale s rodinou...?
Potom jsem volala Princezně, jestli nakonec přijde nebo ne. Říkala, že jestli donutí rodiče, tak jo. Asi po hodině opravdu přišla a to teprve začala opravdová "pařba". Koupily jsme si mojito a prostě tancovaly. A neuvěřili byste mi, jak senzační to bylo! My dvě uprostřed davu lidí, kde nikoho neznáme s alkoholem v krvi a rock'n'rollem na pódiu. Boží! Zpívaly jsme a snažily se překřičet obří reproduktory. Ukazovaly jsme rockerské paroháče a tleskaly s rukama nad hlavou. Žádná z nás ve skutečnosti neposlouchá ani jednu z kapel, která tam hrála, ale přesto jsme tu hudbu prožívaly.
Ne, opravdu nelituji ničeho!

Celé bych to snad uzavřela citací Honoré de Balzaca: "Nejlepší výchovy se dosahuje spíše tím, co se učíme v životě, než tím, co se dočteme v knihách."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S-hejvi | Web | 24. června 2012 v 20:34 | Reagovat

hezký blog:)

2 Maggie Elm | Web | 25. června 2012 v 17:24 | Reagovat

Všechno je jednou poprvé, n'est ce pas? Sme náctiletí a děláme kraviny, proč bysme nemohli? Nevidím důvod. Už dávno jsem si přestala vyčítat něco, co mě bavilo a nebylo to vyloženě nebezpečné. Life is for living:)

3 Maggie Elm | Web | 25. června 2012 v 17:25 | Reagovat

Kruci já si vždycky uvědomím kolik jsem toho chtěla napsat až do odešlu. Jednak se mi lbíí ten psací stroj!:)
A díky za mail, pohled dostaneš. Jo a dívala sem se na tvůh face, teda doufám, že to byl tvůj. Jestli tam máš takový úžasný obrázek na kterém jsou písničky od Beatles tak jo. Wonderful, wonderful:D

4 Kimberly B. | E-mail | Web | 25. června 2012 v 19:17 | Reagovat

[1]: Děkuju!

[2]:[3]: Ano, ano. Prostě musíme zkusit všechno... Ještě jednou díky za pohlednici! Jojo, to bude asi můj. :D A ten psací stroj se mi právě taky neuvěřitelně líbí... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama