A život jde dál... V rytmu Charlie Straight neustále dělám všechny ty běžné věci, které mě činí šťastnou. Jezdím s mamkou na třešně a při tom překonávám svůj strach z výšek - pokaždé o jednu příčku žebříku výše. Miluju, jak mi každá další utrhnutá třešeň obarví ruku ještě víc do nachova. Doháním, co jsem za poslední pololetí stihla zameškat. Dělám si velkolepé, ačkoliv obyčejné plány na prázdniny. Stojím frontu ve školní knihovně na Shakespearovy komedie. Pečlivě vypracovávám korpus pro seminárku na příští rok, od kterého si možná slibuji mnohem víc, než si jsem schopna splnit.
K naprosto dokonálému štěstí mi chybí jenom to jedno, a to je moje druhá polovička. Ať už to bude znít jakkoliv trapně puberťácky, pomalu, ale velmi jistě začínám postrádat ten nadnášející pocit motýlků v břiše. Chybí mi uchvácené a zamilované pohledy zpříma do očí. Stýská se mi po prosmátých chvilkách a tomu elektrickému brnění, které vámi projede, když se snad jen letmo dotknete jeho dokonalých rukou. ...Chybí mi Třeťák? Ale ne! Chybí mi jenom to, co jsem cítila, když jsem s ním byla. To, jak jsem vnímala svět, jeho, jak on vnímal mě. To mi chybí!
Nejabsurdnější na tom všem je, že když se snažíte hledat někoho takového, postupem času hledáte přímo zoufale, a čím zoufaleji se snažíte někoho najít, tím menší šanci najít ho ve skutečnosti máte. Nebo najdete někoho... Když já ale hledám Někoho! Možná měla H. pravdu... Možná opravdu chci mít vždycky něco speciálního. Když mně to tak nepřipadá! Nemyslím si, že chci moc. Vždyť já tady celou dobu bojuju za štěstí a radost z maličkostí! Vždyť vlastně už od začátku vím, že štěstí se rozdává po troškách, a že málokdo ho umí opravdu ocenit... A já měla štěstí! Měla jsem jedno dlouhotrvající štěstí a myslím si, že mám právo na další! Už jen proto, co se snažím dělat, jak se snažím žít. Nedělám to bezchybně, ale dělám to se srdcem a podle svého nejhlubšího přesvědčení, že činím správně. Jinak to neumím.
Ale ve skutečnosti mě dělá šťastnou právě zjištění, že já dělám šťastnými ostatní. Princezna mě včera, po dlouhodobém snažení by the way, velmi potěšila zprávou, která obsahovala zhruba toto: "Mám tě vážně moc ráda! A jsem hrozně ráda, že tě mám. Děkuju ti za všechno, co pro mě děláš! :-)" Víte, jak moc to člověka zahřeje u srdce? Že to, co dělám, dělám asi vážně dobře, protože je šťastná. Je to boží pocit! Jinak to vážně nejde říct...
Nechci nic zakřiknout, ale miluju tyhle dny, tohle období! Nic není perfektní, ale všechno je TAK krásné...
Lou Reed - Perfect Day
Lou Reed - Perfect Day, to je má závislost posledního týdne!
Ale k článku... Chápu přesně, co máš na mysli.. Jsem dlouhodobý hledač Velké lásky! Ale hledám, hledám a víc než idealizace neopravodvých Sputníku, jsem zatím nenašla.. Ale neumím přestat hledat, neumím si říci ne, už milovat nechci.. Tak jen čekám a sním...