Červenec 2012

Čtyři věci, které mě dokáží znechutit

31. července 2012 v 16:33 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Zanedbaná hygiena. Beru, že v extrémních podmínkách, kdy jste večer opravdu unavení, jednou vynecháte sprchu. Nebo nevyčištěné zuby. Jsem schopná tolerovat to. Ale nenávidím, když si pubertální chlapci řeknou, že se nepotřebují sprchovat, že bude stačit, když si na sebe nastříkají tunu deodorantu. FUJ!

» Laciná vyznání. Nesnáším, když se mě někdo snaží sbalit na vyloženě laciné bázi. Pískáním, oplzlostmi, nebo nechutnými narážkami. Prostě ne.

» Bezcitnost. Týrání zvířat, (klidně i slovní) ubližovaní malým dětem, okrádání starších lidí, když někdo nepomůže člověku, který je v ohrožení života,... Prostě lidská bezcitnost, bezohlednost, lhostejnost. Tito lidé mě opravdu dokáží znechutit.

» Naše politika. Jde o to, že ti lidé (nebo "lidé"?) tam mají nahrabáno až za ušima a pořád nemají dost. Dopřávají si zbytečný luxus na úkor nás, obyčejných lidí. Jsou sobečtí, bezcitní, hloupí a jednoduše nechutní. I když tomu samozřejmě vůbec nemohu rozumnět, přijdou mi tam všichni na jedno brdo. Kdo chce s vlky být, musí s nimi výt.

"This is the very ecstasy of love."

31. července 2012 v 12:28 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
William Shakespeare - Hamlet, II. dějství, I. scéna

Plavu. Ne, že bych se snad chtěla rovnat těm ú ž a s n ý m plavcům a plavkyním, kteří momentálně předvádějí své výkony nejen na LOH v Londýně... Spíš plavu v náladách. Přílivy bezmezného štěstí střídají záplavy depresivních myšlenek. Co budu dělat? Uvidíme se? Je to tak daleko...

Ale nepředbíhejme!

Krkonoše jsou jedna báseň! Opravdu bych ani nemusela jezdit k moři, hory by mi bohatě stačily. Bezhlavě jsem upadla do sladké horečky zbožňování. Chata na mě má evidentní kladný dopad. Cítím se jako naprosto jiný člověk. A vím, že za to všechno může především kolektiv na chatě. Nikdo, ale naprosto nikdo se tam nehádá. Nikdy. Všechno je založeno na úsměvech, kompromisech, diskuzi. Neexistuje, že by někdo někým opovrhoval. Ba právě naopak - po odpoledních, večerech, nu, zkrátka ve volných chvilkách se skupinka lidí sejde buď ve společenské místnosti, nebo na verandě a vypráví se příběhy. Každý má své vlastní téma, o kterém je schopen hovořit hodiny, a všichni v okolí mu naslouchají. A to je něco překrásného!

Myslím, že jsem v životě nepotkala milejší a přátelštější lidi. Dokonce i majitel chaty je tak úžasný! Nájem na týden je vzhledem k vybavení chaty a jejímu umístění v nadmořské výšce jako pohádka. A každý příjezd, nebo odjezd, ať už jde o kohokoliv, je vždy sledován všemi lidmi, kteří se v ten moment nacházejí na chatě. Zamilovala jsem se do toho místa! Myslím, že po týdnu, který jsem tam strávila, jsem mnohem schopnější nazvat ho mým domovem, než bych byla schopná u mého skutečného domova. Smutné. Zní to docela ošklivě, ale pravda taková bývá. Každým pádem se tam chci vrátit! Toužím po tom snad každou buňkou svého těla.

Chata mi hodně dala. Neuvěřitelně mě sblížila s přírodou. Opravdu! Vždycky jsem k ní měla kladný vztah, ale netušila jsem, že někdy může dorůst až do takové míry. A zamilovala jsem se. Řekněte, co lepšího se mi mohlo stát? Člověk tak dlouho touží po lásce, přizpůsobuje se, a když to vzdá a začne být sám sebou, pak teprve ji najde. Zní to jako výstřižek z nějaké pohádky, nebo románu pro dívky, ale i ty v sobě mají něco reálného. Vlastně si každý žije svou vlastní pohádku, svůj román. Myslím, že jsem se tam vrátila zpátky ke svým kořenům. Víte, k zásadám, které jsem vždycky chtěla dodržovat, ale je to tak těžké, že postupem času se jich jednu po druhé vzdáváte. Takový návrat k sobě sama, byť jen jednou za rok, má pro mě nevyčíslitelnou cenu. Cítím se T A K dobře.

Možná, že právě kvůli tomu, jak je to tam úžasné, se teď kolíbám na vlnách, které jsem popsala v prvních řádcích. Po takovém přívalu štěstí vždy následuje vystřízlivění. Shakespeare to celkem výstižně popsal v jedné z mých oblíbených pasáží Romea a Julie, ačkoliv mluví o lásce, podle mého názoru tak lze celkem pravdivě popsat i štěstí, dovolím si citovat:

"Takové smršti lásky hrozí ztroskotáním,
v největším vzletu zprudka končívají,
jako když střelný prach a oheň vzplanou
v ničivém polibku."

Ani ne moc potupně přiznávám, že jsem na ni narazila při četbě Nového měsíce od Stephenie Meyerové. Ale zpátky k tématu! Po úžasných chvilkách klidu na chatě jsem vystřízlivěla tak tvrdě, jak jen to šlo. Každý rok o prázdninách, první víkend po svátku všech Aniček, se koná Svatoanenská pouť. Jako každý rok nás v neděli moje babička při této příležitosti pozve na oběd, takže se všemu tomu humbuku okolo prostě nejde vyhnout. Tak jsme tam šli. Hudba vyřvávala, jak jen se patří a já byla v celkem dobré náladě, až dokud jsem nenarazila na dětmi velmi oblíbenou atrakci. Popsala bych ji zhruba takto: Ubozí poníci v malé ohrádce chodí dokolečka od nevidím do nevidím. Měla jsem chuť postavit se před ohradu a křičet na všechny: "Zbláznili jste se? Jak můžete finančně podporovat lidi, kteří jsou schopni něco takového dělat ubohým poníkům? Měli byste se stydět! Vy i vaše rozmazlené dětičky, kterým dovolíte všechno, co se jim zamane! Ach ano, kdybyste jim nekupovali tohle předražené a bohužel povolené (!!!) týrání zvířat, mohli by se páni se sobeckým úšklebkem na tváři jít klouzat a přestali by je, chudáky, týrat."

Nic mi nedokáže tolik zkazit náladu, jako sobečtí a lhostejní lidé, kteří nectí alespoň ty základní principy - neubližovat bezbranným. Smutné!

Pět lidí, kteří pro mě hodně znamenají

30. července 2012 v 19:55 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~
Prostě ani náhodou nejsem schopná dodržet stanovený termín. Nejprve vypadl internet, potom jsme odjeli na dovču.

» Pejskařka. Když někoho znáte tak dlouho, už prostě nejde být k člověku lhostejný.

» Mamka. Myslím, že především kvůli všemu, co pro mě dělá, aniž bych to věděla, nebo si to uvědomovala.

» Johčus. Navzdory nekonečné rivalitě mezi námi ji mám opravdu moc, moc ráda. Sesterské ochranné pudy, dovádění i to nezničitelné neviditelné pouto mezi námi.

» Štěpán. Protože takový potrhlík, jako jsem já, je schopný se zamilovat během dvou dní a třeba i roky nepřestat. Trápit se, jako pes, kterému umřel páníček, ale nepřestat. Dokud se nezamiluje jinde. Nakonec vždycky platí, že závislosti se zbavíte jedině tak, že ji nahradíte nějakou "větší". Je tak úžasný, že pro něj nebudu vymýšlet přezdívku. Prostě nejúžasnější Štěpán.

» Volné místo. Teoreticky sem napíšu, že mi velice záleží na všech lidech, které mám okolo sebe (i v blogosféře), ale prakticky si tu nechávám místo pro celoživotní přátelství. Protože má O B R O V S K O U cenu. (I když tak nějak tuším, že ho mám uvedeno hned v první odrážce.)

Tlukot skalnatých srdcí

23. července 2012 v 14:23 | Kimberly B. |  Krátké příběhy
Možná spíš než krátký příběh je to jen jakýsi ústřižek. Krátký a možná plný nesmyslných pasáží, ale stejnak. Na každý konec navazuje začátek, možná tedy i s pokračováním? Spousta možná, možností.
Myslím, že vyžaduje velmi pomalé čtení. Asi aby Vám připadal delší. :D


Sluneční záře mi prostupovala v teplých vlnách tělem. Neotevírala jsem oči. Jenom jsem vstřebávala vitamin D.
"Jak já miluji léto!" proletělo mi hlavou, "Jen tak se nevázaně povalovat uprostřed pole zlaté šustící pšenice. A jen vnímat jeho dech… Poslouchat pravidelné vdechy a výdechy. Cítit pod svou hlavou jeho jimi zmítané břicho. Nebo poslouchat tep jeho srdce. A prostě ležet…"
Usmála jsem se a štěstí se ve mně zatetelilo. Zkusila jsem po slepu nahmatat jeho dlaň. To, co jsem cítila, mě ale překvapilo. Nebyla jsem si jistá, co to je… Bylo to tvrdé a chladné, jako by na tom byl pí -
Autobus prudce zabrzdil a já byla donucena otevřít oči. Seděla jsem na skále u moře, šustění obilí bylo nahrazeno bušením vln a on se někam vytratil… Srdce mi sevřel jeden děsuplný stah. A v bříšku jsem místo motýlků cítila strach, nervozitu.
Svět kolem byl tak šedý… Tak prázdný.

Šest věcí, o kterých si přeji, abych je bývala nikdy neudělala

17. července 2012 v 19:21 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Ošklivá slova, která jsem kdy komu řekla. Kdo by si nepřál je vzít zpět?

» Začít si kousat nehty. Kdybych nikdy nezačala, nebylo by těžké přestat.

» Ten cigaretový kouř. I když v podstatě je jedno, jestli žít v nevědomosti, nebo e tomu prostě bránit.

» Toť asi vše. Protože přestože jsem udělala spoustu hloupostí, špatných rozhodnutí a nesprávných věcí, tak nějak jich nelituji. Díky tomu, že jsem je někdy udělala, jsem tady tak, jak tady jsem. Lidé chybují a já místo nich mohla udělat mnohem větší kravinu. Jsem tady, živá, tak nějak zdravá a tak nějak spokojená. Co víc chtít?
Buďte rádi, že jste rádi!

Sedm věcí, nad kterými často přemýšlím

16. července 2012 v 15:33 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Nad vztahy. Víte, co jsem napáchala, jestli to někdy půjde opravit, jestli vlastně nebylo dobře, že to tak dopadlo, proč to udělal, jestli se těchto myšlenek někdy zbavím... Vztahy jsou věc, kterou ve svých myšlenkách jentak neopustím. Máchám se v tom bahně pěkně dlouhou dobu. Ale nakonec to vždycky přejde. Postupně přestávám vyhledávat kontakt s tou osobou, přestávám hledat plané naděje, smiřuji se s tím, přestává to bolet,... Nakonec na to přestanu myslet. Úplně.

» Nade mnou. Jestli jsem dobrý člověk, jestli se nepřetvařuju, proč jsem tak nešťastná, kdy budu šťastná a co pro to mám udělat. Prostě nade mnou.

» Nad nepřirozenými a asi nesmyslnými věcmi. Jaké by to bylo, kdybych uměla číst myšlenky, vidět budoucnost, létat,... Jestli by to usnadňovalo nebo naopak ztěžovalo život. Jak by na to reagovalo okolí. Kteří mí přátelé by to překousli a kteří ne.

» Nad rodinnými a celkově mezilidskými vztahy. Jaké jsou, proč takové jsou, co dělat pro jejich zlepšení, kdo může za to, že jsou takové, jaké jsou a jestli má vůbec smysl někoho z toho obviňovat. Jestli to někdy bude jiné a především, jestli to bude lepší. Jak zařídit, aby to bylo lepší. Nad fůrou věcí!

» Nad svým vysněným povoláním. Už dlouhou dobu se houpu na vlně pochybností mezi studiem žurnalistiky a psychologie. Psychologii mi tak nějak zavrhuje rodina a v žurnalistice si člověk musí být strašně jistý svou kreativitou. A to já nejsem. Připadá mi, že nemám tak dobré nápady a že čím starší jsem, tím míň jich mám. Áchjo!

» Nad svými nedostatky a přednostmi. Jaká jsem, co bych na sobě změnila, jestli jsem nemocná, když jsem tak hubená... Jednoduše - znáte to, někdo něco řekne a Vám to pak týden vrtá hlavou.

» Nad lidmi, které míjím na ulici. Jak jsou oblečeni a jak krásně se usmívají. Jaký asi mají život, proč se tváří tak ztrápeně. Co bych jim poradila, kdyby se mi svěřili. Nad takovými drobnůstkami, blbůstkami.

Osm způsobů, jak si získat mé srdce

15. července 2012 v 15:34 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Milujte mne. Není lepšího způsobu. :) Ale nebuďte vlezlí!

» Buďte mi po ruce vždy, když Vás nejvíc potřebuji. Nemám ráda "kamarády", kteří v případě totální deprese zmizí z dohledu a ponechají mě svému osudu. To teda nemám. Potřebuji vyslechnout, neb jsem velmi citlivá duše.

» Vyhledávejte příležitosti k trávení času se mnou. Můžeme spolu strávit odpoledne v cukrárně při jedné jediné zmrzlině, ale popovídat si tak skvěle, že na něj nikdy nezapomenu a budu Vám mnohem vděčnější, než když mi dáte drahý dárek k Vánocům.

» Buďte sví.

» Nenuťe mě do něčeho, co evidentně nechci dělat. Nebudu vlastnit hada v teráriu, když nebudu chtít. Nepůjdu s Váma na nějakou podivnou pouťovou atrakci, když nebudu chtít. Nebudu jíst něco, co se mi protiví. Jsem schopná obětovat toho pro přátele spoustu, ale musí stát za to. A přátelé stojí za to, pokud jsou schopni mě akceptovat.

» Říkejte mi, co máte rádi a proč. Nic mě nedostane lépe, než společný vkus na hudbu, filmy, knížky, nebo cokoliv. Čím víc toho máme společného, tím víc Vás mám ráda. Nelžete mi ale o tom, že to máte rádi, i když nemáte. A nesnažte se být mou kopií - to by mě taky nenadchlo.

» Nebojte se říct mi svůj názor, i když se evidentně nebude shodovat s tím mým. Ráda vedu diskuze o tom, čí názor je ten správný. Nesnažte se mi ten svůj ale vnutit! To nenávidím.

» Buďte ke mně empatičtí. Porozumnění zachrání naprosto odlišný vkus, jiné názory i občasný nedostatek času.

~ Neopovažujte se použít tento "návod" ku svému užitku, nebo proti mně! :D ~

Devět faktů o mně

14. července 2012 v 19:39 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Jsem snílek. Skutečně jsem, přestože maminka tvrdí, že nejsem. Asi vím, jak trávím své večery, ne?

» Jsem velmi konzervativní, ale přesto mám ráda malé, pro mě nevýznamné změny - sestřih vlasů, nové boty,... Nemám ráda jen ty velké změny. Proto nenávidím loučení - nese s sebou vždy jednu velikánskou změnu.

» Miluji ten pocit, když načínám nové máslo. Víte, sloupnout z něj ten obal a nakrojit ho... To jsou taky jedny z mála chvilek, kdy si dobrovolně a s nadšením namažu housku. :D Naopak nenávidím, když musím pracovat z rozteklým máslem. Blé!

» Mám velice rozverné vlasy. Jednou krásně rovné a poslušné, ale když je skutečně důležité, aby takové byly, jsou nakudrnacené do zvláštních vln a trčí do všech stran, samozřejmě neposlechnou ani pod pevnou rukou žehličky, nebo jiných "krotitelů". Ale stejně miluju jejich barvu! Přísáhám, že si je nikdy neobarvím.

» Jsem lenoch a nerada uklízím. Nebudu to upřesňovat, měli byste mě za prasátko. Bohužel. Ale když to na mě přijde, tak si opravdu nahlas pustím písničky a jsem skutečně schopná uklidit třeba celý byt.

» Koušu si nehty. Ale tentokrát s tím opravdu zkoncuji!

» Jsem štíhlá a vysoká a hrdá na to. Ano, měla jsem z toho komplexy, protože se na mně všichni pokaždé svezli s tím, jak jim vůbec nevadí, že jsou maličcí a že je to vlastně lepší a blábláblá. Ale to už je pryč. Já jsem se totiž začala vozit na nich s tím, že být vysoká a štíhlá je vlastně znamení krásy - vždyť jsou takové i nejkrásnější ženy světa, modelky! ;) Ale podle mě je krása nedefinovatelná a dost mnohoznačná. Vlastně má na sobě každý něco krásného!

» Miluji retro věci. Některé. Třeba zbožňuji rock'n'roll, ale do drog, nebo opilectví bych nikdy nešla a dost je odsuzuji. Trošku protichůdné myšlenky, ale to mi nevadí.

» Jsem fascinována schizofreniky. Nevím proč, ale celkově psychické poruchy mě opravdu zajímají.

~ pár tajemství odhaleno, většina ponechána osudu zaprášení a zapoměnění, díky Bohu ~

Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říci deseti různým lidem

13. července 2012 v 19:42 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

» Ani si neuvědomuješ, jak strašně mě štve, když pokaždé zmizíš domů s nějakou trapnou a prohlédnutelnou výmluvou a já tam zůstanu trčet sama. Ani netušíš, jak strašně mě štve, když tvrdíš, že máš něco lepšího na práci, než jsou přátele, než jsem já. Bolí to. Ani nevíš, jak strašnýho sobce v sobě máš - pod tou vší přetvářkou a nucenými úsměvy tam je, já už to vím. Ale stejně se s tebou nemohu přestat bavit. Víš toho příliš mnoho. Ta věc, kterou chci říct, je: Prozři aspoň trochu!

» Mám tě hrozně moc ráda. Zbožňuji ty naše dlouhé procházky s tím nejpotrhlejším psem na světě, ty naše nikdy nekončící debaty o všem a o ničem. Miluju ten pocit, že tě znám už odmalička, nejdéle z mých přátel. A těší mě, že to se mnou někdo vydržel tak dlouho. Po duši mě hladí ten pocit, že to vůbec jde - snést moje nálady, řeči a úvahy po patnáct let. To, co ti chci říct: Jsi boží, zůstaň taková!

» Víš, vlastně je mi ho strašně líto. Podvedla jsi ho, ublížila mu a zranila jeho chlapskou ješitnost, jak jen to jde. Víš, vyspala ses s jeho kamarádem, jedním z nejlepších, jak jsi sama řekla. A teď se strašně divíš, že na něj se nezlobí, ale na tebe ano. Víš, jde o to, že chodit chtěl s tebou, ne s ním. Ale co mě na tom mrzí a rozčiluje nejvíc je, že tě ani nenapadlo, že by to mohlo ublížit i mně, nebo možná napadlo, ale nikdy ses mi za to nepokusila omluvit. A vědělas moc dobře, jak jsem na tom s ním byla. Prostě si předpokládala a počítala s tím, že tě nenechám na holičkách, že ti z té situace pomůžu. A já si řekla, že je to má povinnost. Pak se to ale nějak vyřešilo samo a ty ses mi doteď neomluvila. Budeme kamarádky, protože si tě vážím, ale strašně jsi tím v mých očích poklesla. To nejparadoxnější na tom je, že to můžeš z minuty na minutu napravit, ale to tebe ani nenapadne. Co chci říct, je omluv se mi, prosím!

» Asi jsem moc velký srab na to, abych ti to řekla, ale, přestože doufám, že to tady spolu s těmi ostatními hemzy nikdy neuvidíš, ráda bych, aby sis to přečetla. Trošku rozporuplné přání. Přes všechny naše spory, hádky, rvanice a vytrhané vlasy :D tě mám ráda. I když mi bereš všechny moje bárbíny... Ta slova: Jenom na mě, prosím pěkně, neřvi!

» To, jak se ke mně chováš, je nepřípustné. Připadá mi, že na mě umíš akorát křičet a shazovat mě, jak nejhlouběji to jde. To, co ti chci říct: Takhle to dlouho dál nepůjde...

» Budeš mi strašně chybět a ty to víš! Prej že přátelství mezi holkou a klukem je blbost, pchá! Já v tobě mám kamaráda, vidím ho tam. A věř mi, že to jedno objetí na rozloučenou mi nestačí! Co na tom, že se uvidíme v tanečních? Mě to nezajímá, protože pro tebe stejně budu navždycky až moc vysoká. I když jeden tanec ti asi věnuji... :D Ty "věci", které ti chci říct: Jsi strašně super kluk a navzdory tomu, co všichni tvrdí, to opravdu je pravda. Snad se ještě někdy uvidíme a povedeme tak super pokec, jako dřív. Chybí mi to!

» Jsi na řadě. Víš, nechtěla jsem, abys byl na začátku, protože už tě nikdy víc nechci mít na prvním místě, ale nechtěla jsem tě ani naposledy, protože to poslední má být třešnička na dortu - ty už jí pro mě nikdy nebudeš, především proto, že už jí být nechceš. A i kdybys chtěl, asi bych ti to už nedovolila. Nechal jsi za sebou velkou spoušť, přiznej si to, nebo ne, nebyl to jen trapas pro tebe, ale i naprosté fiasko co se vztahů týče pro mě. Hodil jsi mi záchranný kruh a pak rychle ucuknul. To nadšení ze záchrany mě tak vyčerpalo, že jsem se poté potopila ještě hlouběji. To, co chci říct: Byl jsi první, ačkoliv jsi to nevěděl. Docela ráda bych si s tebou jednou popovídala, už jenom proto, že by mě zajímalo, jak by ses choval, kdybys to věděl.

» Když mluvíš o všech těch věcech, co se týče Harryho Pottera, akorát mi ho svým nuceným nadšením znechucuješ. To bys, myslím, měla vědět. Jinak jsi docela fajn.

» Kazíš nám vzduch ve třídě. Táhni už s pomluvama a těma blbejma kecama do pr*****.

» Kde jsi?

Nespisovnost úmyslná - tato slova chci přece říct. ;)

Dopisy z Anglie ~ den druhý

8. července 2012 v 17:08 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
by cestování.idnes.cz Druhý den jsme začínali v Brightonu, ve městě, kde jsme všichni byli ubytovaní. Možná neuškodí přiřadit mapku pro orientaci, že? ;)

Brighton, ach, jedno z úžasných měst. Na mém žebříčku oblíbených anglických měst by se nejspíš usadil na druhém místě - hned po Londýně. Těžko říct, jestli je doopravdy tak nádherný, ale já mám k němu jakousi citovou vazbu. V Brightonu bydlí Tommy a Katie (naše "rodina") a s holkami jsme tam zažily ty nejusměvavější zážitky... Prostě mám Brighton ráda!

Abych ho trochu představila... Na našem programu je popsán jako "jedno z nejkrásnějších a nejpopulárnějších přímořských měst; kulturní, umělecké a sportovní centrum celé jižní Anglie". Ano, to je výhoda Brightonu, kterou Londýn nemá - moře. Ačkoliv se v něm turista moc nevykoupá, výhled je to nádherný. Sednete si na pláž a prostě civíte do moře s uchváceným pohledem. A tamní kolemjdoucí na Vás koukají jako na exota, protože nechápou, co Vám připadá tak úchvatné. A cítí se polichoceni, když jim to vysvětlíte.

Co se týče fotek v článku - platí na ně zákaz kopírování, se zdrojem i bez něj. A omluvte prosím jejich nízkou kvalitu, je způsobena a) kompaktem, ale hlavně b) tím, jak jsem fotky zmenšovala. Později zpřístupním fotogalerii, ve které budou fotky původní velikosti a také o něco vyšší kvality.

Hned ráno jsme se sešli u benzinové pumpy, nasedli do autobusu a ten nás popovezl opravdu jen kousek. Zůstávali jsme totiž v Brightonu. Páni profesoři nám dali rozchod a tak jsme se s holkami vydaly hledat nějaké pěkné suvenýry. Potom jsme si (přestože to bylo zakázané) sedly na Brightonskou pláž a kochaly se výhledem na moře.