The secret of empty school grounds

6. července 2012 v 21:04 | Kimberly B. |  Mapa myšlenek
Léto. Jak ho tak specifikovat? Jako mokrý ručník povalující se na trávě před koupalištěm. Plavky, které se suší na šňůře sušáku, ale především se chlubí tělem své nositelky. Sluníčko a vitamin D prostupující každou buňkou těla. Snílkův obličej nastavovaný právě té zlatavé kouli zářící mezi čímsi, co vypadá, jako by to nějaký ne příliš nápaditý umělec natřel blankytně modrou temperou.

Mám ráda léto. Je to období, kdy mám zase konečně čas na čtení dobrých (a tlustších) knih. Chodím ve velkém plavat. Oblékám si kraťasy, sukně, tílka, ŠATY,... Ano, zamilovala jsem se do šat. Každému sluší! A kdo tvrdí, že ne, ten je podle mě zakomplexovaný idiot. He! :D Nesmíte se urazit, ale mně jsou k smrti protivní ti, kdo o někom (klidně o sobě) tvrdí, že je tlustý. Seriously?

by weheartit.com/cloudsofsoap

Každé léto provádím takový svůj rituál. Asi jsem divná, nebo tak, ale o prázdninách se jedu podívat na školu. No, dobrá, nejedu do toho městečka vyloženě za účelem škola, ale nikdy, když tam jsem, nepromeškám příležitost jít se na ni podívat.

Docela pomalounku jdu do toho kopce. Jednak protože si chci vychutnat zmrzlinu, kterou nejspíš držím v ruce, ale i pro vychutnání si toho pocitu, že nemusím spěchat, protože mi jentak nezazvoní. Po cestě věnuji delší pohledy místům, která jsou většinou plná, ale o prázdninách jsou tak osamocená. Například ten plácek u koše, asi v půlce cesty do kopce. Tam stává Třeťák s jeho spolužačkami a cigaretou mezi ukazováčkem a prostředníčkem, občas i mezi jeho rty. Dají cigaretku, dvě, a potom, asi v pětapadesát, se pomalým krokem sunou ke škole.

Nebo ten chodník. Přejděte přes silnici, potom po cestičce mezi keři a jste u vchodu do gymplu. Vlastně to není zajímavý chodník. Ale moc dobře si pamatuji, jak tam seděl. Šla jsem okolo se školním atlasem. Zrovna vysvitlo sluníčko. A on se na mě usmál tím svým polovičatým úsměvem. Neznalému se bude zdát kyselým, ale já vím, že je to jeden z nejupřímnějších úsměvů, jakých je schopen. Usmál se, potom se zvednul a bez jediného slova odešel. Tenkrát se takhle usmál naposledy.

Pomalu projdu okolo obou těchto míst a dojdu až k té odbočce s cedulí "Zákaz venčení psů". Tamtudy se vydám. Nemám teda psa, ale nevadí. Vystačím si s nově půjčenou a stále voňavou knihou. Vlastně neznám nevoňavé knihy... Buď mi voní novotou - to ty z knihkupectví, nebo naopak stářím - staré, polorozpadlé knihy z knihovny. Projdu okolo parkoviště, kde obyčejně parkuje asi dvacet aut, kterými se do školy dopravují učitelé a kuchařky. Teď jsou tam všehovšudy dvě - a to se ještě docela divím! Normálně by tady vonělo zelí, rajská omáčka, nebo něco podobného, protože na parkoviště se hledí z oken školní kuchyně a jídelny. Teď cítím jen vůni květin z přilehlé miniaturní louky. A vůni tajemství samozřejmě! Kolikrát už jsem si přála projít se po prázdné, naprosto vylidněné škole. Dvakrát se mi podobná příležitost dokonce naskytla - když jsme spali ve škole se třídou a když jsme s holkama zůstali ve klubovně asi až do pěti odpoledne. Ředitel z nás potom pěnil. :D Ale to stejně není ono - chtěla bych tam být úplně sama! Přivonět si ke všem těm květinám na chodbách, pečlivě si prohlédnout na chodbách vystavené výkresy studentstva, lehnout si na lavičku před třídou 127, kde sídlí,... Prohrabat si školu tak trochu jinak. Kdybych věděla, že se nespustí alarm, jakmile se tam vloupu oknem, hned bych do toho šla!

Pokračuji dál, až ke školnímu hřišti a parčíku. Vlastně to ani není moc parčík, spíš asi pět metrů široký a padesát dlouhý pruh trávy, kde je sem tam strom anebo lavička. Je rozpůlen betonovým schodištěm a mírně klesá. Tam si sednu na lavičku, která je nejblíže u vchodu k tělocvičnám. Otevřu novou knížku a čtu si. Nasávám tu vůni tajemství. A pak mě napadne - můžu sem vůbec chodit? Můžu si tady jen tak číst? Ale co, nikde tu není cedule "Zákaz vstupu". Na druhou stranu - kdy by chtěl dobrovolně do školy? Navíc o prázdninách! Po chvíli to raději balím a pokračuji s obcházením školy. Projdu okolo malého plácku, kam není příliš vidět. Je totiž ohraničený živým plotem. Nikdy jsem tam nešla - většinou tam sídlí buď feťáci, nebo zamilované páry. Ani jednu z obou možností bych nerada rušila! Teď se tam podívám... U nízkého stromku je patrně vysezený plácek. Sem tam se na zemi válí nedopalek cigarety, ale jinak nic zvláštního. Pokračuji v průzkumu.

Procházím u největšího a také oficiálního vchodu do školy. Během školního roku tu před osmou bývá narváno. Základka čeká na to, až je školník pustí dovnitř. Teď tu samozřejmě není ani dušička. Chvilku se rozmýšlím, nakonec se ale přeci rozhodnu tamtudy jít. Jdu a představuju si, koho bych tu mohla potkat. Pejskařku... Tu už tady nepotkám. Příští rok bude někde o třicet kilometrů dál studovat cestovní ruch. Přeji jí to, ale bude se mi stýskat. Po pozdravech na chodbě, po proklábosených odpoledních, nebo podvečerech, po ní.

Pak se opět vracím na silnici s chodníkem a cedulí "Zákaz venčení psů". Exkurze je dokončena. Napadá mě, jak moc si své školy vážím, jak moc ji mám ráda. Neumím si představit, že bych se sem v září nevrátila. Asi jsem moc konzervativní... Nerada se loučím se zažitými věcmi! (I když mám ráda osvěžení...)

Z toho vyplývá jeden prostý závěr - zkuste se projít okolo své školy a uvědomte si, co na ní máte rádi. Protože něco jistě. Já mám ráda tu atmosféru! Ačkoliv právě teď voní tajemstvím... Voní tajemstvím, jaký bude další rok. Jaké změny přinese. A co z něj vyplyne. Až půjdu příští prázdniny na svou cestu kolem školy, na jakých místech koho uvidím? Letos to byl Třeťák, ale co příští rok? Možná Čtvrťák. :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christiane | Web | 6. července 2012 v 21:32 | Reagovat

dobře napsaný:)

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 7. července 2012 v 12:04 | Reagovat

[1]: Děkuji velmi pěkně! :)

3 Cornelia | Web | 7. července 2012 v 18:23 | Reagovat

když toto udělám, jen si uvědomím do jak dokonalé školy jsem chodila... Už jen ty žlutí panáčci na dvěřích, užasné výkresy talentovaných Veseláků...ajaj, co já bez té mé drahé školičky, která není školou ale rodinou budu dělat.//
abych nezapoměla musím pochválit článek, krásně napsaný!

4 Kimberly B. | E-mail | Web | 7. července 2012 v 20:48 | Reagovat

[3]: Taky tu školu bezmezně miluju! :) A děkuju za pochvalu!

5 Aelis | Web | 7. července 2012 v 21:02 | Reagovat

Moc pěkně píšeš. :)
Teď jsem ukončila základku. Byl to zvláštní pocit, ale nemůžu říct, že bych při pohledu na školu procházela takovou nostalgií. Moje škola stojí naproti našemu baráku, takže jí samozřejmě nikdy nebudu mít dost.
Ale když nad tím přemýšlím. Každé ráno vstanu a půjdu kolem ní, i když druhou stranou bych to měla rychlejší, protože už jsem na to zvyklá. Takhle jsem to dělala posledních devět let a nedá se to změnit. :)

6 Izzy | Web | 8. července 2012 v 7:45 | Reagovat

V prvom rade musím povedať, že máš strašne pekný blog  :) .. a píšeš zaujímavo, krásnym spôsobom :)
Čo sa leta týka.. nejak extra ho nemusím. :D Kvôli tým horúčavám .. síce som rada, keď sa nemusím obliekať ako cibuľa, ale aj tak... Radšej by som brala teplejšiu jar alebo jeseň :)

7 Kimberly B. | E-mail | Web | 8. července 2012 v 10:37 | Reagovat

[5]: Á, mít školu přes ulici musí být trest. Chápu, jak ti musí zevšednět... Bydlím naproti COOPu. :D Je to něco jiného, ale aspoň trouchu tak chápu, jakou nevýhodou je bydlet proti veřejné budově. Třeba když jsem byla malá... Jsem vyloženě zmrzlinofil. Jím ji jak v létě, tak v zimě a ve velkých dávkách. V létě klidně pětkrát denně. Ale když jsem byla prcek, mamka mi to zakazovala. A obchod byl před domem, takže se nemohlo konat žádné tajné nakupování... :D
Procházej tamtudy. Tradice se nemají porušovat!

[6]: Páni! Tolik chvály si ani nezasloužím... Velmi děkuji! Ta úmorná vedra, kdy je ve stínu snad padesát stupňů taky nemusím. Ale na druhou stranu: třicet stupňů, pohoda, klídek, lehátko a knížka... To je teprve ráj! Horší je, když musím pracovat. :D

8 Faith | Web | 8. července 2012 v 11:19 | Reagovat

Prepáč, momentálne nepíšem k článku (určite si ho neskôr prečítam), no zaujal ma tvoj komentár - navštívila si Anglicko ? Je to z mojej strany celkom závisť, pretože je to tak trochu krajina mojích snov. Budem rada, ak mi napíšeš, čo všetko si navštívila - samozrejme, iba ak ťa to neotravuje. Vopred ďakujem :)

9 Aelis | Web | 8. července 2012 v 11:41 | Reagovat

Páni, když píšeš, cítím se jak... nemám žádné přirovnání. Nicméně, rozhodně nejsi paranoidní. :D
A kdyby se někdo ze známých dostal na můj blog, končím, protože to bych prostě nezvládla. Netvrdím, že to, co píšu je přímo deníček, ale v každém případě tam jsou mé pocity a nálady. Bylo by mi nepříjemné ukazovat to naprosto neskrytě svým kamarádům.
S tím tričkem to zní jako dobrý nápad. Něco takového rozhodně udělej. Je nejlepší, když si lidé vyrábějí vlastní oblečení. Vždycky z toho mám radost. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama