Jedna zpověď.

3. srpna 2012 v 19:31 | Kimberly B. |  Deset dní, desetkrát já
~ tuto challenge jsem našla u Cirrat, která je pravděpodobně i její tvůrkyní ~

Zpověď. Páni, co bych měla napsat? Celý můj blog je celkem vzato zpověď. Nic extra zajímavého, co jsem kdy prožila a nenapsala o tom na blog, snad ani není. Možná bych měla slintat nad jeho úžasností. Možná bych měla napsat o tom, jak nevycházím s otcem. Možná bych měla napsat o tom, jakej jsem ultraúchyl. Hehe. Ne, o tom bych neměla psát. Především protože už jsem si jednou řekla, že o tom psát nebudu. Rozhodla jsem se vést si blog v optimistickém duchu a depresivní, zoufalé výlevy psát někam na papír a později pálit. Dobrá, nepálím je. Ale ten deník si čtu jenom v depce.

Tak s čím bych se měla svěřit?

Možná budu prostě jenom psát. Ano, pro jednou budu psát čistě od duše, bez zbytečného kontrolování a mazání nevhodného. Nebo to dělám pokaždé? Ano, asi to dělám neustále. Možná nemám soudnost. Možná je to dobře. Třeba jsem poslední upřímný a čestný člověk této planety, díky kterému se celý svět nezhroutí. Haha, just kidding. Upřímná jsem, ale spíš než proto, že neumím lhát, je to protože mluvím rychleji, než myslím. Smutné, ale má to světlou stránku, o které už jsme mluvili. Tadada, záchrana Země.

Po pravdě řečeno si nedokážu představit, že bych byla nějaký druh superwoman. Asi bych dost rychle a fatálně selhala. Jednak nejsem zrovna odvážná, i když to by možná zachránily ty mé principy", ale hlavně opravdu těžko překonávám sama sebe. Na druhou stranu je pravda, že jsem vylezla 529 schodů, jen abych se podívala na Londýn z výšky a nasedla jsem na sedačkovku, aby se moje malá sestra nebála jet. (Dobrá, možná jsem to udělala taky protože se mi nechtělo šlapat ten obrovský kopec pěšky.) To všechno navzdory mé fobii z výšek zní docela hrdinsky, nebo ne? Abych řekla pravdu, tak mi to překonání sama sebe dělá docela dobře. You know, polechtá to ego. Možná to začnu dělat častěji... Konec konců je rok 2012, který podle R. neznamená konec světa, ale obrovské změny. Prý se nějak mění tok energií, nebo co. Nerozumím tomu a myslím, že bych to ani nepochopila, ale zní to tajemně a uvědoměle, takže mě to baví poslouchat. Jak pokrytecké!

Možná nakonec mám něco, s čím bych se chtěla svěřit. Ale, mezi námi, pravděpodobně bych to mnohem raději rozebírala mezi přáteli, nebo s někým, ke komu mám osobní vztah. To víte, stává se ze mě introvert, což s sebou nese jisté nepříjemnosti. Například to, že postrádám potřebu svěřovat se cizím lidem. Jsem méně komunikativní. Víc se dívám a víc si myslím (v tom vidím pozitivum). Méně mluvím. Ale to byste koukali, jaký extrovert jsem mezi přáteli! :D

Myslím, že pro dnešek jsem už dost znehodnotila tento blog, takže pomalu půjdu do hajan, abych si mohla splnit jednu z položek before I die listu. Vstát o prázdninách dřív a jít si zaběhat. What a lovely socks!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ronnie. | Web | 3. srpna 2012 v 23:22 | Reagovat

taky se snažím ráno vstávat dřív a jít si zaběhat, jenže se to málokdy vydaří:D Moc krásný design;)

2 Maggie Elm | 4. srpna 2012 v 11:19 | Reagovat

Pravda je, že jedna velká zpověď je celý tento blog. Změna energie? To zní povzbudivě:) Já si stejně nikdy nemyslela a nemyslím, že by měl přijít nějaký konec světa. Ještě je toho tolik co udělat.
Já se cizím lidem obecně neotevírám. Prvně pozoruju, mlčím, všichni co mě znají chvíli mají dojem, že jsem tichá. No a když mám pocit, že jsou to fajn lidi začnu říkat co si myslím, začnu se smát a lidi zírají, co se stalo s tou nenápadnou holkou;) Kdysi jsem si říkala, že to musím změnit, ale poslední dobou mě to doela vyhovuje.
Taky jsem si dneska chtěla zaběhat, ale když jsem ráno zjistila, že mě tak bolí svaly, že sotva vylezu z postele... asi to nechám na večer:D

3 Jean | Web | 4. srpna 2012 v 14:37 | Reagovat

To je fakt, je super pocit, když člověk překoná sám sebe. Já mám panickou hrůzu z pavouků a nedávno jsem sama jednoho zabila a byla jsem na sebe hrdá. :D

4 Kimberly B. | Web | 4. srpna 2012 v 16:58 | Reagovat

[1]: Ano, to jsou svatá slova! A děkuji! :)

[2]: Konci světa taky nevěřím. A po pravdě jsem dneska taky nechala běhání běháním. Zjistila jsem totiž, co mě čeká a řekla si, že na to se radši pořádně vyspím. :D

[3]: Ano, takový pokrok jsem taky jednou udělala. A od té doby mi pavouci nevadí. Snad jen když jsou v opravdu bezprostřední blízkosti, nebo na mně. :D

5 Maggie Elm | 6. srpna 2012 v 10:19 | Reagovat

[4]: Ha! Včera jsem byla běhat a bylo to úplně geniální, myslím, že se z toho stne nový zvyk. Každý večer. Eufórie. Můžeme běhat spolu... telepaticky:D

6 Kimberly B. | Web | 6. srpna 2012 v 16:41 | Reagovat

[5]: Dobře, domluveno! Ale nebude divné, že si budu povídat sama se sebou, čili s tebou? Whatever. Stejně to tak dělám. :D

7 Alia | Web | 6. srpna 2012 v 21:25 | Reagovat

Taky jsem na první pohled hrozný introvert, ale pak se otevřu a ehhm... někdy si přeju, abych byla čistě introvertní. :'D
Těch 529 schodů mi připomnělo, jak jsem se jako malá strašně bála tmy a strašně mi to vadilo, takže jsem se rozhodla, že se s ní spřátelím. A mezičasem jsem se do ní úplně zamilovala.^^

8 Maggie Elm | 7. srpna 2012 v 8:00 | Reagovat

[6]: Ale vůbec ne:D

9 bludickka | Web | 16. srpna 2012 v 8:24 | Reagovat

Tohle se mi úplně jako zpověď nezdá, ale co :) Taky uvažuju o tomhle projektu, ale některé dny jsou moc důvěrné :) A času je málo, takže váhám. Ale gratuluju ke splnění. A vstát dřív a jít si zaběhat mi přijde jako fajn nápad. Akorát já běhání nemám ráda :)

10 Kimberly B. | Web | 16. srpna 2012 v 10:32 | Reagovat

[9]: Ale jo, je to zpověď! :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama