Kouzlo jiskry

7. srpna 2012 v 16:14 | Kimberly B.
Jiskra. Celý můj život je s ní velice úzce spjatý. Řekla bych, že nejsem jediná, pro koho je taková jiskra velmi důležitá. Když se nad tím zamyslím, říkám si, že všechno co dělám ráda, má jiskru. Jistě, dělám i věci, které ji nemají, ale dělám je ráda?

Když se zamilujete, má to jiskru. Když si koupíte nové tričko, má jiskru. Když Vám chutná zmrzlina, je to protože má jiskru. Když ve volném čase kreslíte, má to jiskru. I vaše oblíbená knížka má jiskru. Všechno, co jsem kdy dělala (myslím tím dobrovolně), mělo svou jiskru. Ale teď nějak nevím.

Ztratili jste už někdy svou jiskru? Ztratil Váš život svou jiskru? Myslím si, že je velice zlé, když se to stane. A víte, momentálně taky myslím, že něco takového se mi stalo. Možná je to jenom přechodná záležitost, něco jako broken-hearted troubles. Ale nějak to ztratilo jiskru. A já už moc dobře vím, jak ji získat zpět. Abyste získali jiskru, musíte křesat kameny. A pak najednou narazíte na křemen a bude to tu! Chce to jen trošku úsilí.

Takže jsem se pro radost ze života rozhodla obklopit se věcmi, které mám ráda. Dělat věci, které mám ráda. Které mají jiskru. Zjistila jsem, že přetvařování se a snaha přizpůsobit se okolí je zbytečná. Každý si jede to svoje, a kdo se na chvíli poddá tlaku okolí, prostě selže. Už to vím. A já se nepoddám! Tím nemyslím, že bych ztratila elán pomáhat ostatním. Ne, ten v sobě pořád mám. Jenom už jsem ochutnala tu hořkou pravdu skrytou v úsloví "Pro dobrotu na žebrotu.". Lidé si ničeho neváží! Nebo minimálně většina lidí si ničeho neváží. Jsou tak obklopeni lhostejností, až je mi smutno. Vím, že to já nebudu. Protože nikdy nebudu chtít být taková. Ale taky vím, že musím mít sakra ostré lokty, abych se zvládla poprat s tím zbytkem. Prosadit si svůj názor. Protože o to nám nakonec každému jde. Říkejte si, že je špatné změnit svět, ale já o to stejně budu usilovat. Protože věřím v to, že je to dobré. A vlastně mě vůbec nezajímá ten názor, se kterým nesouhlasím.

O tom jsem ale mluvit nechtěla. Myslím, že už ani není nutné to protahovat… Blogování ztratilo svou jiskru. Víte, už to nedělám jen tak. S tímhle blogem jsem začínala, protože jsem si myslela, že mám světu co říct. Tak trochu jsem toužila po pozornosti, které se mi normálně nedostávalo. A bylo těžké si tady, byť tu nejmenší, získat. Ale myslím, že se mi to povedlo. Postupem času tady bylo pár lidí, kteří se buď zakoukali do mě, nebo já do nich. A tak nějak jsem začala psát pro ně. A pak najednou všichni začali odcházet. Vyvrcholilo to úžasnou Maggie. A teď? Teď to jenom prostě nemá jiskru.

Co chci říct je, že věřím, že se sem vrátím. Pravděpodobně zítra, protože takové rozmary já občas mívám. Tak nějak vím, že k psaní mě to opět donutí se vrátit. A pak budu publikovat články mnohem větší kvality, než v posledních týdnech, měsících. Jenom mě to teď nějak nebaví. Tak trochu se mi blog.cz pod vedením Novy znechutil. A jsem v začarovaném kruhu. Nechci opustit bobble, ale nechci mít nic společného s touto společností (myslím Novu, ne blogery). Takže teď nevím. A nebaví mě to.

Asi si to všechno potřebuji ujasnit. Uklidit si v životě. Zatím na shledanou!

PS, Už teď se mi v hlavě rojí náměty na články...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm | 8. srpna 2012 v 10:17 | Reagovat

Jde asi o to, že nic nejde dělat pořád s jiskrou. I věci co miluju mě někdy nebaví. Ale jak říká taťka - to kouzlo je v pravidelnosti. Miluju kreslení a občas mám období, kdy bych čmárala od ráda do večera a potom zase sedím nad zátiším (miluju zátiší, ač to většina lidí nechápe) a nemůžu udělat ani čárku. Ani sport mě občas nebaví, mám chuť s tím skončit. Člověk se přes to ale musí přenést. V psaní je to horší, když to nejde tak ze sebe člověk nevytříská nic, aby se za to nemusel stydět. A ostatním se to může třeba líbit, ale ty cítíš, že to není ono. Tyhle chvíle prostě existují a jediné co můžeme dělat je vědět o nich a brát je na vědomí. Myslím, že vůbec nevadí, že teď třeba nebudeš týden psát. Ono to příjde. A nebo piš. Zkus se z toho vypsat:)
P.S.: Vidíš jak mi chybí psaní? Klidně bych to obkecávala tři hodiny jen abych slyšela to ťukání kláves. Blázen.

2 Maggie Elm | Web | 8. srpna 2012 v 15:45 | Reagovat

Chtěla jsem ti jenom říct, že jsem si založila blog. (ach je vidět jak dlouho to člověk vydrží). Ale není to jako předtím - jenom povídky, možná úvaha. Nic osobního...:)

3 Kimberly B. | Web | 9. srpna 2012 v 19:47 | Reagovat

[1]: To je pravda. Ale prostě... Chce to chvilku klid. A nějak jsem zjistila, že od blogu si neodpočinu jinak, než když ho "ukončím". Víš, když tu nezveřejním to případné rozloučení, prostě nedocílím takového klidu, jaký potřebuji. Já vím, zní to vážně ujetě. Asi to neumím moc dobře vysvětlit...
[2]: Oh, YES! Nic jiného se na to říct nedá! :D

4 Hotaru | Web | 12. srpna 2012 v 9:36 | Reagovat

Keď sa ti vráti iskra a začneš znovu blogovať, rady ťa tu uvidíme ;)

http://svetblogov.blogspot.sk/p/pridaj-sa.html

5 Kimberly B. | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 22:09 | Reagovat

[4]: :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama