Divergence | Divergent

1. prosince 2012 v 20:45 | Kimberly B. |  Óda na knihu

Autor: Veronica Rothová
Knižní série: trilogie Divergence | Divergent » první díl
Nakladatelství: Albatros CooBoo, 2012
Původní nakladatelství: Katherine Tegen Books, New York, 2011
Překladatel: Radka Kolebáčová
Počet stran:344


Osobní hodnocení: 90%

Anotace zadní strany obálky:
Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka - úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí. | © zadní strana přebalu knihy

Příběh začíná v poměrně příjemném a jaksi uklidňujícím duchu. Dokonalá rodinka, dokonalý dům, dokonalý život. To všechno Beatrice má. Ale i přesto není šťastná. A proto se hodlá všeho vzdát, aby se šťastnou stala. Na druhou stranu jí to nikdo nemůže zcela vyčítat - kdo z nás by se byl schopný zcela rozdat pro dobro ostatních?
Největší problém spočívá v samotné Beatrice. Ona sama je dokonalým případem tak trochu rozštípené osobnosti - úvahy "Mám se všeho vzdát pro své štěstí, nebo pro štěstí své rodiny?" naplňují několik prvních stránek. Nicméně vnitřní boj hlavní hrdinky je popsán tak poutavě a věrohodně, že vám to vůbec nevadí. Autorka knihy navíc má tu úžasnou schopnost vsadit jakýmsi způsobem nerozhodnost Beatrice do popisů prostředí, které Vás neuvěřitelným způsobem vtáhnou do děje a už nepustí.
V našem domě je jedno zrcadlo. Visí za posuvným panelem v chodbě v horním patře. Můžu se do něj podívat druhý den každého třetího měsíce, když mi matka stříhá vlasy - jedno z pravidel naší frakce.
... "Dneska je tvůj velký den," poznamená.
"Ano," odvětím.
"Jsi nervózní?"
Na chvíli se zadívám do vlastních očí. Dnes podstoupím talentovou zkoušku, která ukáže, do které z pěti frakcí patřím. A zítra, na Obřadu volby, se pro jednu frakci rozhodnu. Rozhodnu o zbytku svého života. Rozhodnu, jestli zůstanu s rodinou, nebo jí opustím.
"Ne," řeknu. "Zkouška nemusí mou volbu ovlivnit."
"Správně." Usměje se. "Pojďme na snídani."
"Děkuju. Za ty vlasy."
... Jdeme spolu do kuchyně. Tahle rána, kdy bratr připravuje snídani, otec mě při čtení novin hladí po vlasech a matka si tiše pobrukuje, zatímco sklízí ze stolu - tahle rána se cítím nejvíc provinile, že je chci opustit.

Ani nevíte jak a už jste u pasáže, kdy Beatrice (Tris) skáče ze střechy a poprvé ve svém životě tak dělá něco nebezpečného - něco, co přesně odpovídá jejímu duchu. A pak už to všechno běží. Zajímavý děj, napětí, emoce, vtipné pasáže, ale i scény, ze kterých máte husí kůži. Tím vším je kniha protkaná až do posledního vlákna.

Ráda bych upozornila na jednu věc, a tou jsou poměrně drastické (nevím, jak jinak je označit) momenty, kterých v knize opravdu pár je. Neřekla bych, že jsou přímo nevhodné, ale pravděpodobně knížku řadí do sekce "nevhodné pro malé děti". Abych řekla pravdu, jsem docela ráda, že se autorka takových popisů nebojí, protože přesně vystihují atmosféru.

Někteří čtenáři si stěžují na poněkud uspěchaný závěr. Musím přiznat, že mě také překvapil - autorka se nejprve snaží dodat celé věci na emocích a zdůraznit závažnost situace, která je nakonec vyřešena během mrknutí oka. Ale když se nad tím zamyslím, může i to být ta pointa. Nakonec mě daleko víc vytáčely překlepy, které se v knize přímo úměrně zvyšovaly s počtem přečtenýžch stran. Víc snad nebudu prozrazovat! :)



Nakonec tedy malé shrnutí. Kniha se četla dobře, děj byl zábavný, napínavý, originální, charaktery postav promyšlené a reálné. Oněch deset procent, která jsem strhla jsou především za překlepy (ačkoliv jsou chybou překladatele, knize ubírají na kvalitě) a ten uspěchaný (nebo mnou nesprávně pochopený) konec. Přesto knihu vřele doporučuji!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara | Web | 17. prosince 2012 v 19:34 | Reagovat

Divergenci jsem také četla. Je to výborný a čtivý příběh, jen mi těmi frakcemi a některými dalšími aspekty příběhu připomínala Hladové hry. Ale na druhou stranu každý má v sobě určité kouzlo. S tím uspěchaným koncem souhlasím. V první řadě překvapil.
S těmi drastickými momenty...řekla bych, že je jich tam víc než dost a to od okamžiku, kdy Betrice přestoupí do jiné frakce. Druhý díl jsem prozatím nečetla, ale těším se na něj. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama