Duben 2013

Nothing else left to say...

30. dubna 2013 v 20:44 | Kimberly B.

Jak mi Fulghum zachránil náladu...

28. dubna 2013 v 18:12 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Zachránil. A ne jednou!

Jsem prvačka a řeším maturitu. Občas se mi to zdá šílené, protože mám hromadu času. A občas zase šílím já, protože mám pocit, že času není ani zdaleka dost.

Koncem školního roku je maturita všude. Je jí plná nástěnka ve škole, jsou jí plné webovky, je okolo ní plno řečí, kam se jen člověk podívá a především jsou jí naplněné mysli učitelů. Drobné změny okolo vyučování se nás týkaly i v nižších ročnících, avšak letos se zdá, jako bychom maturitu doposud vůbec neznali.

Na má bedra se postupně hromadně valí ročníkové testy z matematiky, zeměpisu a později i literatury, slohová práce na maturitní téma a kánon letošních maturantů. V prvním ročníku vyššího gymnázia máme být poučeni o povinné četbě k maturitě, která nás nemine. A byli jsme.

No, řeknu vám - je toho hromada. Potěšilo mě, že tam najdu spoustu knih, které jsem si stejně chtěla přečíst a také pár těch, které už načtené mám, ale uvážím-li, že se budu muset naučit informace o dvaceti autorech... Zní mi to šíleně. Nic není nemožné, samozřejmě, ale i tak.

Co mě ale totálně dostalo je, že máme v kánonu Fulghuma. Konkrétně mateřskou školku a Už hořela, když jsem si do ní lehal. Úžasný, ne? Jestli mě něco opravdu hodně příjemně překvapilo, pak právě tohle. Kdybych vybírala k maturitě teď, rozhodně bych si ho tam dala :-)

by weheartit.com/_Panki_
~ Když už jsme u maturity, tak jednu z letošního maturiťáku :-)

When the sun is shining to your face and you...

18. dubna 2013 v 18:09 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Nedokážu si představit, že by to mohlo být dokonalejší.

Sluníčko za okny, za dveřmi, za závěsy, když ráno vstávám, prosvítající skrz sklo našich hlavních dveří, když si zavazuji tkaničky od bot a svítící mi do očí, když maluji stromy před naší školou na malířském stojanu. První točená zmrzlina tohoto roku. Nebyla by tak dokonalá, ale byla první - a ty jsou vždycky dokonalé. Před týdnem jsem si obula tenisky a zítra přijdou na řadu kraťasy. Protože jsem optimista a nevěřím na předpověď počasí. Pršet může jindy a jinde :)

~ We could be heroes. We can, I'm sure.

Jaro a léto jsou perfektní období pro líbání. Když nad tím tak přemýšlím, je vážně zvláštní napsat něco takového na blog. Je to jako vytrhnout stránku z deníčku a poslat ji po vodě. Ale to pisálci zkrátka dělávají. Takže ano, je to perfektní. Slunce pere do zad, nepřekáží žádné bundy, čepice, šály, rukavice, ani sníh, který právě spadl z oblohy. Ne. Všechno je dokonalé a stačí si jen (ve svých teniskách!) stoupnout na špičky...

Jsem zamilovaná. A šťastná. Kolik z vás o sobě může říct alespoň jednu z těchto pravd? Přeju si, aby vás bylo hodně! Ne, vážně - jsem. A už se nebojím to napsat. Nebudu už nikdy víc věřit tomu, že co vyslovím, musí být obratem převráceno naruby. Naopak. Je pěkné a důležité uvědomit si, že se máte dobře. Lidé si stěžují, že nejsou šťastní, ale podle mého názoru si spousta z nich mnohem spíš neumí, nebo nechce uvědomit, že mají ve svém životě, na své cestě, spoustu štěstí, které přehlíží. A nic, co se přehlíží nevydrží moc dlouho... ;)

Jsem hodně ráda, že naše paní profesorka se nechala alespoň trochu zvyklat a přemluvit k tomu, aby nás vyučovala francouzštinu. Byla bych nadšená, kdyby se zrovna tento kroužek na škole otevřel! Přestože řeším problém, že by se to nemuselo líbit naší paní latinářce, které jsme namluvily, že nemáme na jazykové kroužky čas. No. Doufám, že to pochopí.

Dělám si wishlisty, bucket listy a spoustu dalších listů. O tom, jaké seriály sleduji, jakou hudbu poslouchám, jaké knížky si přeju přečíst, jaké ponožky nosím. Ne, kecám, na ponožky ještě nedošlo :D Nicméně mi všechny tyhle seznamy připadají nadmíru useful. A naplňuje mě, že můj život není prázdný. Není prázdný ani trošičku.

Mám se fajn, mám se skvěle. Koupím si conversky, přečtu si The Perks of Being a Wallflower a budu se víc učit, abych své výsledky dotáhla k požadující a pro mě uspokojivé úrovni. Řekla holka, která neví, čí je. Haha.

Naučit se znakový jazyk

17. dubna 2013 v 16:44 | Kimberly B. |  Bucket list

Nevím, jestli jste o tom někdy přemýšleli, ale já ano. Jak šílené asi musí být, když neslyšíte?

Jsem, řekla bych, vcelku empatický člověk. Lidumil. A je mi líto všech těch nebohých lidí s nešťastným osudem. Ráda dávám drobné pouličním umělcům, ráda si kupuji pastelky, magnetky, keramiku, propisky, nebo cokoliv jiného, abych aspoň symbolicky podpořila naději těch, kteří mají život o něco těžší, než "my". Abych jim aspoň symbolicky ukázala, že jejich život může být i tak šťastný. Že na něj mají právo.
Postiženému člověku přispějete na vozík. S nevidomým si povídáte, odvedete ho na správnou autobusovou zastávku, nebo mu jenom popisujete krásu světa okolo. Sirotkovi koupíte zmrzlinu a vyprávíte mu o kráse života, který bude vést. Ale co uděláte pro neslyšícího? (A prosím, hlavně nikdy neříkejte pro "hlucho-němého"!)

Přeji si naučit se znakový jazyk. Protože mi připadá šílené, že bych jednou přišla o svůj vlastní sluch, nemohla si obyčejně popovídat se svými přáteli, poslouchat hudbu, nebo jenom koukat na film bez titulků, či pomocného znakového jazyka.
Je to trochu šílené, když si to tak vezmete. Nevidomého nebo postiženého člověka na ulici hned poznáte, ale co takový hluchý? Neslyší, když ho prosíte, aby vám uvolnil cestu, protože nemůžete projít, a vy se na něj hned oboříte. Je mu trapné mluvit, protože by mu stejně nebylo rozumnět. A je pro něj ještě nebezpečnější, zmatenější a šílenější pohybovat se v i pro nás nebezpečném, zmateném a šíleném světě.
Proto bych si moc přála jim pomoci. A taky se to naučím :-) Ze všech jazyků mi ten znakový připadá nejvznešenějším.

Jak se mám, jak si žiju, jak si pobroukávám...

13. dubna 2013 v 12:18 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Mám se fajn. Žiju si skvěle. Pobrukuju si nekonečně. I feel infinite.
Možná je trochu nebezpečné, takhle ten život přechvalovat, ale v posledních dnech se ráda obklopuji optimismem a svými sny. Jaro konečně přišlo, sluníčko se střídá s větrem a deštěm a já se cítím fajn. Jarní únava přijde později. Je to zajímavé, i ten déšť mám ráda - asi to bude tím, že značí příliš teplé počasí na to, aby sněžilo. Když na to myslíte takhle, zní to strašně fajn.
Takže si plánuju, jak si koupím minimálně troje kraťasy a několik sukní, protože jich mám v šatníku akutní nedostatek (což se nedá říct například o svetrech) a potřebuji jich mnoho :-) Celkově mě chytla jarní nálada, protože s prvními slunečními paprsky přišla i obrovská chuť na kopečkovou zmrzlinu. Ne, že by mi v zimě dělalo problém spořádat litr zmrzliny během filmu, ale musíte uznat, že co se týče kornoutků, kopečková/točená vede.
Dále jsem se usmířila s milým a mám strašnou chuť přezdívat ho "šmudlou", ale zní to možná až moc přeslazeně, tak se ovládám. Zjistila jsem, že takzvané pauzy jsou, alespoň co se týče vztahů, šíleně bolestivá a útrpná věc, ale je to tak skvělé, když se k sobě vrátíte, že té naší nelituji. Non, je ne regrette rien. Další optimistická věc. Jsem zamilovaná, je jaro, bude svítit sluníčko a my budeme bloumat po našem malém městečku v kraťasech. Nezní to úžasně? Zní.

by weheartit.com/tipregotorna
Kdo má čas, ať se podívá na videoklip.
...Kdo ho nemá, nechť si ho kouká udělat :D


Zjištění, že nejsem šťastná zamávalo mou existencí jako vichřice rudým praporkem. Mí drazí mě posbírali na podlaze a já říkala i věci, které bych za normálních okolností zcela jistě neříkala. Ale pomohlo mi to. Je to smutné, když zjistíte, že ani svým nejbližším přátelům nevěříte. Nebo nejste schopni se otevřít... Ale už s tím bojuji. Snažím se říkat věci, které si myslím a nestydit se za ně. Nechávám vyplout na povrch pravdu o tom, co se mi líbí a co mám ráda. A nepřipadám si divně. Už nikdy se za sebe nebudu stydit. Říkám pravadu o tom, co si o lidech myslím. A chovám obrovský odpor k nepříjemným, neuvědomělým a zahořklým lidem. Prosazuji spravedlnost a svobodu. A odmítám dělat něco, co nechci, protože mi to přijde stupidní. Ne, vážně, proč bych měla dělat nějaký výmyk, když jsem z něj čtvrt hodiny předem nervózní? To mi vážně nepřipadá jako správný přístup. A to hlavní, co jsem se naučila je, že komplikovat, zamotávat a zdlouhavě řešit stuff je zbytečné. Podporuji jednoduchost a minimalismus.

Jednoho dne to všechno vyústí odhalením mého blogu.

Je jaro. Všechno bude zase nové, lepší, šťastnější, veselejší, barevnější, krásnější, zdravější, optimističtější a pěkné. Budu taková i já. Budu sebevědomá, ambiciózní a zasněná. A budete takoví i vy. Všechno bude zase pěkné.