Naučit se znakový jazyk

17. dubna 2013 v 16:44 | Kimberly B. |  Bucket list

Nevím, jestli jste o tom někdy přemýšleli, ale já ano. Jak šílené asi musí být, když neslyšíte?

Jsem, řekla bych, vcelku empatický člověk. Lidumil. A je mi líto všech těch nebohých lidí s nešťastným osudem. Ráda dávám drobné pouličním umělcům, ráda si kupuji pastelky, magnetky, keramiku, propisky, nebo cokoliv jiného, abych aspoň symbolicky podpořila naději těch, kteří mají život o něco těžší, než "my". Abych jim aspoň symbolicky ukázala, že jejich život může být i tak šťastný. Že na něj mají právo.
Postiženému člověku přispějete na vozík. S nevidomým si povídáte, odvedete ho na správnou autobusovou zastávku, nebo mu jenom popisujete krásu světa okolo. Sirotkovi koupíte zmrzlinu a vyprávíte mu o kráse života, který bude vést. Ale co uděláte pro neslyšícího? (A prosím, hlavně nikdy neříkejte pro "hlucho-němého"!)

Přeji si naučit se znakový jazyk. Protože mi připadá šílené, že bych jednou přišla o svůj vlastní sluch, nemohla si obyčejně popovídat se svými přáteli, poslouchat hudbu, nebo jenom koukat na film bez titulků, či pomocného znakového jazyka.
Je to trochu šílené, když si to tak vezmete. Nevidomého nebo postiženého člověka na ulici hned poznáte, ale co takový hluchý? Neslyší, když ho prosíte, aby vám uvolnil cestu, protože nemůžete projít, a vy se na něj hned oboříte. Je mu trapné mluvit, protože by mu stejně nebylo rozumnět. A je pro něj ještě nebezpečnější, zmatenější a šílenější pohybovat se v i pro nás nebezpečném, zmateném a šíleném světě.
Proto bych si moc přála jim pomoci. A taky se to naučím :-) Ze všech jazyků mi ten znakový připadá nejvznešenějším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama