Pro pana Velkého

5. května 2013 v 12:59 | Kimberly B. |  Deníček a další žblepty
Ne každá láska je předurčena k setrvání. Ne každý příběh končí šťastně. Vlastně si nejsem úplně jistá, jestli vůbec některé konce bývají šťastné. Asi ne... Naštěstí ale vidím veliký smysl v průběhu příběhu. Vidím smysl ve vývinu, zápletce a pointě, ne v závěru. A tak jsem ráda, že jsem se dostala do pozice, ve které jsem.

P. mě toho mnoho naučil. Naučil mě dlouhotrvající lásce. Naučil mě, že problémy jsou a musí se řešit. Naučil mě, že když bojujete, stojí to za to. Ale zároveň mě naučil, že když bojuje jen jeden a příliš dlouho pro krátcetrvající výsledky, je třeba se vzdát. Přijmout prohru. Cry a river, build a bridge, get over it.

Na celé situaci mě mrzí snad jedině to, že ani po půl roce vztahu se k sobě lidé neumí chovat s úctou. Člověk by čekal, že když někoho máte tak dlouho rádi, nebudete se ho snažit potopit. Bohužel. Nám dvěma se nerozpletly cesty s pokorou a skromností, ale jednoduše krutou a zlou zradou. To mě na tom celém mrzí.


Drahý P.,
doufám, že jsi tak šťastný, jak ses mi s jistou zlomyslností v myšlenkách snažil namluvit, že jsi. Doufám, že jestli nic jiného, tak ses alespoň naučil, jak se nechovat k někomu, koho máš rád.
Možná sis potřeboval dokázat, že jsi nade mnou povznesený. Možná sis jen chtěl zvednout tvé nízké sebevědomí... Vím o tom a respektovala bych to, kdyby mi to neublížilo tak, jak mi to ublížilo. Bohužel. Ty jsi vždycky byl zahleděný jen do svých domněnek a nevnímal si věci tak, jak ve skutečnosti jsou. Kdybys to dělal, věděl bys, že nejsem tak silná, jak vypadám. Ba naopak.
Chápu, že ti onehdy někdo ublížil a chápu, že tě to poznamenalo. Svět je plný zlých a nespokojených lidí, kteří svou negativitu kolem sebe šíří. A já vím, jak těžké je s nimi bojovat, ale ty ses nechal pohltit. Vím, že kdybych ti znovu odpustila, jen by ses posunul na své dráze ubližování, naschválů a zlomyslností o další příčku výš, a proto to neudělám. Nejsem si jistá, zda bych nakonec neskončila někde, kde bych získala "odbornou pomoc". Protože ač se to nezdá, dveře do psychiatrické léčebny nejsou tak daleko, abych k nim nedohlédla.
Nemyslím si, že by náš vztah byl tak hrozný. A ráda bych řekla, že můžeme být kamarádi... Bohužel se domnívám, že nejsem tak sobecká, jako ty. A slovem "sobecká" ti nemíním nadávat. Každý má své priority postavené jinak a chápu, že když oba z nás upřednostňovali jednu osobu (tebe), tak to nemohlo dlouho vydržet. Proto nemůžeme být kamarády. Je to pro mne až příliš bolestivá záležitost. A jednou v životě si postavím sebe před tebe. Protože si myslím, že na to mám právo.
Nejsem zlý člověk, takže se nebudu pokoušet vracet ti všechno to, co si mi provedl. Když se dívám zpátky, je toho na jednu patnáctiletou holku až moc. Tím bych svůj dopis uzavřela - vyrovnaně, sebevědomě a pozitivně.

S láskou,
K.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eiggam | Web | 5. května 2013 v 17:40 | Reagovat

Ach. Bože. Tak zaprvé, obdiv, že dokážeš něco psát. Obdiv, že dokážeš psát takhle. Jednou sem psala kamarádovi o docela velkém problému, co sem v té době měla. A on píše: Nevím, vážně nevím, co říct. Snad je v takových chvílích nejlepší objetí, ale to teď udělat nemůžu. A tak nějak bych se pod to podepsala i já.
Fajn, ráda bych se tady teď rozepsala nad psychologií vztahů, ale dělat to nebudu.
Did you see me on the moon? Albertův hlav mě vždycky zvedne náladu, takhle písnička konkrétně mi nedávno vyloženě zachránila život:)

2 Kimberly B. | E-mail | Web | 8. května 2013 v 15:44 | Reagovat

[1]: Na psaní depresivních článků asi ani není moc co obdivovat. Říkala jsem si, že to dělat nebudu... Kazit lidem náladu - sobecky, sebestředně. Ale nakonec - kolik lidí si to asi tak přečetlo?!

Objetí je nejlepší a za podpis ti jedno posílám. Nebo třeba jenom pro radost :-) Lidé by se měli objímat mnohem víc!

Psychologie vztahů je složitá. Tak složitá, že na ni teď nemám náladu. Poprvé za svůj život. Připadám si, jako sežvejknutej Tom z 500 days of Summer. Vím, nebo možná doufám, že mě to přejde. Ale teď, říkejte si všichni, co chcete, na lásku nevěřím... „Smutné,“ řekla bych si před čtvrt rokem.

3 mira | E-mail | 14. března 2014 v 2:38 | Reagovat

pěkný článek, první který jsem si od tebe přečetl... uložil jsem si stránku a zítra se vrátím a dočtu zbytek ;) (narazil jsem na tebe na cbdb-často koukám kdo čte to co já a Obraz Doriana Graye mě k tobě dovedl) a v 15 letech, pokud ti tolik je jsem si také připadal sežvejknutej jako Tom z 500 days of summer, ale s odstupem to všechno uvidíš světleji a přijde Autumn.. chce to jen čas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama